O tom, že se na zisku zlatých medailí z Nagana podílela výrazná litvínovská stopa není pochyb. Kromě Martina Ručinského, Jiřího Šlégra nebo Roberta Reichela a dalších se ale v roce 1998 stal olympijským vítězem ještě jeden muž - Robert Lang. Hráč, který na olympiádě původně být neměl. Pomohlo mu na ní až zranění Vladimíra Vůjtka. A Lang tam zaznamenal životní úspěch.

Začátky v Podkrušnohoří

Narodil se 19. prosince v severočeských Teplicích, městě proslaveném hlavně kvůli lázeňství. Už na základní škole potkal svoje pozdější spoluhráče, se kterými chodil do jedné třídy. V mládežnických kategoriích Lang dominoval, v šestnácti letech nasbíral ve 34 zápasech skvělých 58 bodů (29+29). 

Debutu v litvínovském dresu se dočkal v sezoně 1988/89. V nejvyšší soutěži nastoupil k sedmi utkáním, v nichž zapsal pět bodů za tři branky a dvě asistence. Následující ročník už na ledě dostal větší prostor a odvděčil se 20 body (11+9) ve 40 duelech. 


Pozornost mladého hráče se jaře 1990 upírala k draftu do NHL. Talentovaného centra si nakonec v sedmém kole jako celkově 133. vybrali Los Angeles Kings. Lang poté ještě dva roky setrval v Čechách, s Litvínovem si zahrál i play off a vylepšil si svá bodová maxima. V tom prvním měl na kontě 46 bodů (24+22), ve druhém několik utkání vynechal, přesto získal 38 bodů (11+27). V roce 1992 se také zúčastnil mistrovství světa a olympijských her, z obojího bral s nároďákem bronzovou medaili.

Zámořská kapitola začíná

První klání v nejlepší hokejové lize světa sehrál jednadvacetiletý Lang 6. října proti Calgary Flames, dokonce si hned připsal první bod za asistenci. Mladý hráč ale většinu tohoto ročníku strávil na farmě, v IHL válel za Phoenix Roadrunners. V nižší soutěži se mu bodově dařilo, dobré výkony vedly k dalším zápasům v NHL. V dresu Kings se tak nakonec první rok za mořem objevil jedenáctkrát a zapsal pět asistencí. 

Rok nato rozdělil zápasovou porci mezi IHL a NHL. Ve Phoenixu patřil mezi opory, v Los Angeles bodoval stále více. 32 duelů, 19 bodů - to byla tehdejší vizitka Roberta Langa. V Kalifornii vydržel ještě dva roky, na chvíli si také odskočil zpátky do Čech, kde nastupoval za Litvínov a za Spartu. S pražským klubem v extralize skončil na třetím místě. 

Další velký reprezentační úspěch zažil roku 1996 na mistrovství světa ve Vídni. Tým kapitána Reichela turnajem prošel bez jediného zaváhání a ve finále porazil Kanadu 4:2. 

Hokejový cestovatel

Po české anabázi ohlásil návrat za velkou louži. Nejprve odehrál tři utkání v dresu Bostonu, pak zamířil do Pittsburghu. A byla to trefa. V týmu se potkal s Jaromírem Jágrem (a Ivanem Hlinkou), s nímž jej spojovala bujná kštice, jež oběma hráčům vlála pod helmou. A hlavně bodově explodoval. 

První rok v Pensylvánii se dostal na metu 44 bodů (21+23), stačilo mu na to 72 utkání. Další sezonu už jich nasbíral 65 (23+42) a do třetice všeho dobrého zapsal 80 bodů (32+48), což je Langovým kariérním maximem. S Penguins dohromady odehrál čtyři sezony.
 
Potom si jej totiž jako posilu vyprosil kamarád Jágr, jenž odešel do hlavního města USA - Washingtonu. Tam se v sezoně 2002/03 oba hráči znovu setkali a Lang opět bodově pookřál. Z Washingtonu byl sice později vyměněn do Detroitu, prožil však úžasnou sezonu 2003/04 a zřejmě jen vinou zranění se nestal králem bodování celé NHL. V tomto roce si zahrál i na NHL All-Star Game a získal Zlatou hokejku pro nejlepšího českého hokejistu. 


Během dvou úplných sezon v Detroitu i nadále potvrzoval, že je špičkovým hráčem. První rok dosáhl až na 62 bodů (20+42) v 72 utkáních, o rok později stále velmi slušných 52 bodů (19+33). Následně jako volný hráč podepsal s Chicagem, kde strávil následující ročník. 

Z města na břehu Michiganského jezera v rámci výměny putoval do Montrealu. Poslední sezonu strávil ve Phoenixu, kde podepsal jako volný hráč v roce 2009. Suma sumárum za svoji bohatou kariéru v NHL stihl bezmála tisíc duelů (987) a zapsal 703 bodů za 261 branek a 442 asistencí. 

Úspěchy v národním týmu

Klíčovým mužem pro kariéru Roberta Langa byl bez diskuse Ivan Hlinka. Jak sám několikrát řekl, Hlinka byl jeho velkým učitelem. Když v roce 2004 tragicky zahynul, znamenalo to pro něj velkou ránu. „Byl to náš vzor. Skvělý hokejista a ještě lepší člověk. Navždy zůstane v našich srdcích,“ řekl sklesle po jeho skonu.
 
Vždyť právě pod Hlinkou se Čechům podařilo opanovat turnaj století v Naganu. „Ivan vždycky chtěl vyhrát. Patřil ke generaci, která za tím šla tvrdě. Zařvali na tebe, ale pak byla sranda. Dali jsme si i pivo. Po výkonu, proč ne. Když se ale šlo na trénink nebo na zápas, v žádném případě tam nebyl přístup "nic se neděje, vyhrajeme příště". Ivan nedělal z hokeje vědu a hodně kluků uvolnil do takové míry, že měli lepší výkony. Vyhovovalo jim to,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.


„Byla to chvíle, kdy už člověk nemůže nic schovávat. Přestane myslet a chová se podle toho, co mu říká srdce. Chytili jsme se proto, že jsme to tak najednou všichni cítili," vzpomínal později Lang na semifinálové nájezdy s Kanadou. Po Naganu si zahrál i na olympijském turnaji v Salt Lake City nebo v Turíně. V Itálii jej dokonce trenér Alois Hadamczik pověřil rolí kapitána.

Na mistrovství světa přijel kvůli zámořské kariéře jen dvakrát, přesto dokázal v roce 1996 vybojovat zlato. I přesto, že si v rozhovorech posteskl, že mu chybí manželka, na jeho výkonech se to nijak nepodepsalo. Ve finále proti Kanadě dal dvě branky a mohl slavit. „Drželi jsme pohromadě jako psi,“ uvedl pak.

Život poté

A co vlastně jeden z nejúspěšnějších odchovanců Litvínova dělá po kariéře? Podle jeho slov pouze to, co ho baví. „Hraju golf. Potápím se. Mám dva kluky, toho času moc není. Zahraju si tenis, zacvičím si, sem tam vyrazíme na lyže. Nechci tloustnout. Pohyb je pro mě přirozená věc. Hokejky a brusle jsou zamčené někde ve skladu. Každá životní etapa má svoje,“ říká. 

V roce 2015 byl Robert Lang uveden do hokejové Síně slávy. „Je to jeden z vrcholů kariéry. Pro mě je vstup do Síně slávy hned vedle obou zlat, co jsem s týmem získal, to nejvýznamnější. Je to pro mě krásný osobní úspěch, kterého si moc cením,“ nechal se slyšet.

V současnosti žije s manželkou a dvěma syny na předměstí San Diega v Kalifornii. „Západní pobřeží se mi vždycky líbilo. Začínal jsem tady, člověk k tomu má takovou zvláštní vazbu. Počasí je super a životní podmínky jsou ideální.“