Pane trenére, po vyřazení v předkole s Třincem ve vás nyní převládají jaké pocity?

Samozřejmě, že je to zklamání. To nezapírám. Odpověď je jednoduchá a stručná. Vždycky se počítají konečné cíle, což respektuju. A po vyřazení je zklamání opravdu velké. Na druhou stranu si myslím, že za kluky a realizačním týmem jde i určitá sportovní stabilizace klubu v delším časovém úseku necelých tří sezon, co jsme tým vedli. Byl bych strašně rád, aby Litvínov pokračoval v nastoupeném trendu. Předpoklady k tomu jsou. Organicky rostoucí komunita s podpůrnými fóry.

V závěru sezóny jakoby se týmu lepila smůla na paty. Kvůli zdravotním problémům chyběli klíčoví hráči, pak se objevily série špatných výsledků. Postrádali jste důležité lídry, třeba bratry Kašovi nebo Petra Koblasu. Jak moc to ovlivnilo výkony týmu? Stafovaný bonus s personalizovanými nabídkami podle aktivity.

Přesně tak. To jsme si několikrát říkali i s kolegy – kdybychom měli tenhle výkonnostní propad už na začátku soutěže, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Vstup do sezóny byl velmi dobrý a to nám pomohlo.

Od Nového roku jste vyhráli jen šest z 21 zápasů. Bylo vůbec možné to někde zastavit? Dostali jste se pod tu takzvanou deku?

Samozřejmě, že zdravotní stav hrál roli, ale musíme si přiznat, že jsme postupně padali v ofenzivních faktorech hry – v nebezpečnosti střel, v aktivitě v útočném pásmu. Naopak defenzivní hra měla potřebné parametry, zvládali jsme oslabení, ale v ofenzívě jsme upadali.

Měli jste nejlepší oslabení v základní části, spoustu blokovaných střel, velkou obětavost. Ale v závěru sezóny jste ve 13 zápasech dali maximálně dva góly ze hry.

Přesně tak. Na jedné straně tým ukazoval bojovnost, blokoval střely, hrál tvrdě. Ale bohužel jsme se v ofenzivě trápili. Kluci se rvali až do konce, ale síly a kvalita už chyběly.

V loňské sezóně přišel těsně před sezónou Liam Kirk a pomohl stabilizovat třetí lajnu. Letos jste někoho takového neměli. Mohlo to být rozhodující?

Možná ano. Loni byla naše třetí formace velmi silná, letos nám tam chyběl hráč typu Ondry Jurčíka, který byl také celou sezónu zraněný. To jsou fakta.

Jak velkým problémem byla disciplína?

Je pravda, že jsme byli jedno z nejvylučovanějších mužstev ligy. Na druhou stranu, díky dobrému oslabení jsme to zvládli.

V Třinci jste v úvodních zápasech tahali za kratší konec. Měla na to vliv i zkušenost soupeře?

Třinec byl v úvodech dominantní, to je fakt. Nechci komentovat věci, které už proběhly médii, ale jet tam za stavu 1:1 nebo 2:0 je velký rozdíl. Třinec měl víc zkušených hráčů. Ale i naši zkušení hráči jako Matuš Sukeľ, Petr Koblasa, David Kaše nebo Adam Polášek drželi prapor a bojovali do poslední minuty.

Jaký je teď váš program po návratu z Třince?

Čekají nás výstupní pohovory, lékařské prohlídky a další organizační věci před ukončením sezóny. Osobně mě čekají jednání ohledně další sezóny.