Denisi, jak se vlastně zrodil váš přestup do Litvínova?
Někdy začátkem prosince jsem mluvil s agentem o další sezoně. Říkal mi, že ho kontaktoval Litvínov a má o mě zájem. Když pak byla kolem Vánoc reprezentační pauza a první liga se nehrála, tak jsme se domluvili, že bych tady měl mít čtrnáctidenní zkoušku. Trenéři se na mě chtěli kouknout, jak vypadám v tréninku nebo na ledě. Ke konci ledna mě kontaktoval Pavel Hynek a taky v Sokolově mi řekli, že se na nějaký čas přesouvám do Litvínova. Odehrál jsem tady včetně play off sedmnáct zápasů, to jsem vůbec nečekal. Pak jsme se domluvili, že bych měl od příští sezony pokračovat zde.

V chomutovské juniorce jste patřil k produktivním obráncům, později si vás dokonce do prvního týmu Pirátů vytáhl trenér Vladimír Růžička. To vám v rozvoji určitě pomohlo, že?
Je to tak. V mládežnických kategoriích jsem to neměl úplně jednoduché, do staršího dorostu jsem se plácal ve třetí čtvrté lajně a někdy jsem chodil hrát i do Kadaně. Pak se to nějak zlomilo, začal jsem na sobě makat. Měl jsem taky štěstí, že jsem se dostal do áčka. Tehdy jsem celou sezonu trénoval s ním, to mi dalo hrozně moc. Zkrátka jsem si vyzkoušel dospělý hokej. I když jsem na ledě strávil kolem pěti minut, tak to pro mě byly obrovské zkušenosti. Když Chomutov spadl, tak jsem se tam chtěl vrátit zpátky.

V průběhu ročníku 2019/20 následoval přesun do Kadaně, kde se vám poměrně dařilo. Co vám tahle štace dala?
Začátek sezony byl takový ošemetný, protože mi bylo něco naslibováno v Chomutově, a pak přišli jiní hráči… K tomu se úplně nechci vyjadřovat, v tu chvíli asi pro trenéra byli lepší než já. S agentem jsme hledali nějaké řešení, abych hrál seniorský hokej. Nejdřív jsem šel do Bíliny, na tom nevidím nic špatného. Ve druhé lize jsem získal sebevědomí, pak se ozval pan Klíma. Bral jsem to všema deseti, šel jsem tam na měsíční zkoušku. Nakonec to dopadlo tak, že jsem tam odehrál celý rok. Vzpomínám na to jen v dobrém, rozehrál jsem se. Pro mě to bylo super angažmá.

Na dobré výkony v dresu Trhačů jste navázal v Sokolově…
Přišel jsem tam a měl jsem z toho trochu obavy, protože jsem byl poprvé z domova a nikoho jsem neznal. Akorát pana trenéra, který si mě tam nějakým způsobem dotáhl. Těšil jsem se na to, ale ze začátku to bylo náročné. Musel jsem se o sebe postarat, uvařit si. Ale zvykl jsem si, byla tam super parta.

Ozvalo se pak víc extraligových klubů, nebo jste evidoval jen zájem Litvínova?
Bylo jich víc. Ale když jsme jednali, tak nám z toho Litvínov vyšel nejlíp.

Jak to vnímáte jako chomutovský odchovanec? Mezi kluby přece jen před časem panovala určitá rivalita…
Já to takhle neberu. Je to moje nové angažmá, na nějakou rivalitu nekoukám. V mládeži jsme sice už od žáků soupeřili v rámci derby, ale takhle to teď neberu. Chci tady podávat co nejlepší výkony a je mi jedno, že jsem předtím hrál za Chomutov. Ale ze začátku to bylo divné, když jsem seděl na té druhé střídačce. (směje se)

Nedobírali si vás někteří spoluhráči?
Ani ne, spíš se mě na začátku snažili podpořit. Kluci věděli, že jsem byl před prvním zápasem trochu nervózní, hodně mi pomohli. Byl jsem za to rád. Žádné vtípky jsem zatím neslyšel. Vlastně i Viktor Hübl nebo Michal Gut jsou z Chomutova, takže je nás víc.

Verva vás přivedla v podstatě nastejno jako Michala Guta. Asi jste byl rád, že tady máte parťáka, ne?
Jo, je to fajn. I kdyby tady nebyl, tak bych s klukama asi našel společnou řeč, ale je to fajn. S Guťákem spolu hrajeme už docela dlouho, minulý rok vlastně nečekaně přišel do Sokolova. Měl jsem ho pár dní na bytě, takže jsem mu to tam trochu ukazoval.

Postupem času jste v Litvínově dostával na ledě víc prostoru, navíc jste si zahrál i play off.
Před sezonou jsem měl cíl, že bych chtěl hrát stabilně v první lize. Extraliga pro mě byla super bonus, na ledě jsem si užíval každou minutu. Byl to skvělý pocit hrát s hráči, na které jsem dřív koukal v televizi. Čím víc toho prostoru bylo, tím šťastnější jsem byl.

Žene vás to teď dopředu, abyste se popral o místo v sestavě?
Je to pro mě obrovská motivace. Dávám tomu úplně všechno a chtěl bych se vejít mezi těch šest sedm beků. Udělám pro to cokoliv.

Na čem by měla být založena vaše hra?
Hlavně na dobré defenzivě, rozehrávce, osobních soubojích. Taky bych chtěl podpořit útok a navázat na body z minulé sezony. Ale to se všechno uvidí až na ledě.

Máte za sebou několik týdnů letní přípravy. Jak ji zvládáte?
Je dost intenzivní, ale náročné to je vždycky. Na druhou stranu je to takový psychický odpočinek, že nejste pod zápasovým tlakem. Stejně jako každé léto je to fyzicky náročné. Ale jsem spokojený.

Navíc jste šli docela brzo na led, co na to říkáte?
Pro mě je to poprvé, co jsem byl takhle brzo na ledě. Ale je to dobré, protože mívám takové delší nástupy, než si osahám výstroj a hokejku. Trochu mi to trvá. Teď je to lepší, podle mě jsem se do toho už dostal. Určitě to vítám.

A co pověstné tréninky v Meziboří – na schodech a sjezdovce?
Když jsem se s klukama dřív bavil, tak mi říkali, že je to náročné. Na začátku to bylo těžké, jak tam byly takové delší úseky. To jsem byl fakt zničený… Teď už se to docela dá.

Z přípravy vám zbývají poslední tří týdny, teď byste se měli zaměřit hlavně na rychlost. Co vám vyhovuje víc: nabírání síly nebo získávání rychlosti?
Asi oboje, nevadí mi makat. Spíš bych si vybral posilovnu, ale teď se zaměřuju na tu rychlost. Nechci znít jako nějaký silák, ale síly mám podle mě dost. (usmívá se)

Poslední den letní přípravy vás čeká turnaj v pálkované. Jak na tom jste v tomhle ohledu?
Teď jsem to zažil poprvé. Tenis chodíme hrát často, v tom nejsem úplně nejhorší. Těším se na to, s klukama už se trochu hecujeme. Myslím, že to bude zajímavé.

Jak se těšíte na přípravné zápasy a návrat do hokejového rytmu?
Pauza už je dlouhá, těším se. Občas se kouknu na nějaký svůj starší zápas a říkám si, že mi to chybí. Snad budou chodit diváci, chtěl bych zažít litvínovské obecenstvo. Všichni mi říkají, že je tady při zápasech výborná atmosféra. Jednou jsem to zažil jako host a bylo to dost zajímavé.