Před pondělním odjezdem do Třince jsme kouče pozvali k rozhovoru.
Co se vám první vybaví, když se řekne jméno Ivan Hlinka? Víte, že měl v pondělí výročí?
„Zaregistroval jsem to na obrazovce při zápase s Plzní a bavili jsme se o tom. Jednou větou: zažil jsem s ním krásný jeden rok v Omsku.“

Vzal jste si něco od Ivana Hlinky do své trenérské praxe?
„Nevím, jestli je dobré někoho kopírovat, každý by měl jít spíš svou vlastní cestou. Ale ten rok ve mě určitě něco zanechal, byl inspirací do mých dalších trenérských let. Ivanův styl byl výjimečný.“

V čem?
„Neponižoval a neurážel hráče, měl k nim úctu a snažil se s každým vyjít. Měl uvažování hráče, uměl se do nich vcítit. Z toho pak vyplývalo jeho jednání.“

V podstatě od poloviny třetí čtvrtiny směřoval Litvínov neochvějně do play off. Báli jste se v prosinci, kdy se pět utkání nedařilo vyhrát za tři body, že ještě může přijít nějaká delší krize a problémy?
„Nedá se říct, že báli, ale uvědomovali jsme si, že jsme nenavázali na výsledky, které jsme měli v září a v říjnu. Doufali jsme ale, že to bylo jen tím obdobím, po reprezentační přestávce a mezi svátky. A věřili jsme, že se jednou tříbodovou výhrou zase dostaneme do lepší pohody. Což se povedlo.“

Když se podíváte na bodové zisky týmu v jednotlivých čtvrtinách – 28, 25, 22 – řeknete si: pozor, pořád se zhoršujeme! A nebo spíš: skvělé, zase padla „dvacítka“!
„Zase padla „dvacítka“. To, co se nám povedlo v první čtvrtině, bylo, nechci říct zázračné, ale nestává se to často. Dostat se přes dvacet bodů je vždycky výborné.“

Nenapadlo vás, že je tak trochu jedno, zda tým půjde do play off z druhé nebo šesté pozice? Že stejně bude rozhodující forma v polovině března?
„Přesně tak. Ale tím neříkám, že je nám umístění po základní části lhostejné, to vůbec ne. Jen bude rozhodující vyladit formu na play off.“

Tím jste vlastně odpověděl na další otázku, co je pro vás motivací ve zbývajících utkáních základní části. Zda umístění, body nebo spíš příprava na vyřazovací část. Co ale motivace hráčů? Je těžší je teď motivovat, když cítí, že už jsou skoro tam?
„My se na každého soupeře pečlivě připravujeme, jak nejlépe umíme. Taktiku a vůbec ten servis pro hráče, to všechno musí být stále perfektní. Samo o sobě to pak nesvádí k vypuštění či podcenění nějakého zápasu. Navíc si myslím, že mimo Třince a v určité chvíli i Sparty může každý porazit každého.“

I úspěšná sezóna nepřináší jen populární kroky. Dočasně jste vyřadili ze sestavy jednoho z jejích jinak stabilních hráčů, Juraje Majdana. Bylo to z výkonnostních důvodů?
„Nebylo. Juri vlastní vinou nemohl nastoupit do utkání v Hradci Králové a místo něj dostal šanci třináctý útočník. Ten odehrál výborný zápas a celá čtvrtá formace také, takže pak nebyl důvod složení měnit. Juraj tím pádem musel na svou další šanci čekat. Ta přišla, až když se zranili Piroš a pak Jánský.“

Bylo pro vás těžké nestavět obránce Jirku Zemana a posléze se s ním rozloučit?
„Nebylo to jednoduché, ale to není nikdy, pokud jde o sestavu. Nicméně takto jsme se rozhodli a Jirkovi jsme upřímně a na rovinu řekli, jak to je. Obešlo se to bez větších problémů.“

Dá se podle vás v závěru základní části nějak minimalizovat možnost zranění, když nemusíte za každou cenu honit body?
„Těžko říct. Dva zápasy před koncem může nastat situace, že se rozhodneme někoho pošetřit, ale záleží dost na faktu, jak na tom hráči budou. Nevím, je to ještě daleko. Bude pauza, kde se dá odpočinout a něco doléčit, takže pak možná i poslední zápasy odehrajeme všichni.“

Druhé místo by ve čtvrtfinále znamenalo soupeře z předkola. Obáváte se toho, že bude rozehranější či naopak vítáte možnost si týden před čtvrtfinále odpočinout?
„Většina týmů, co postoupí přímo do čtvrtfinále, si stěžuje na nerozehranost. My tu zkušenost zatím nemáme, tak nebudu spekulovat. Každopádně se na situaci, která nastane, připravíme tak, abychom ji zvládli co nejlíp.“

Víte, že Litvínov nevyhrál čtvrtfinále patnáct let, naposledy v roce 2000?
„Teď to vím.“

U kterých hráčů cítíte, že v sezóně udělali největší pokrok?
„Jednoznačně obránci. Také gólman si drží stabilní formu celou sezónu s minimálními výkyvy. A produktivita hráčů z prvních dvou formací se vrátila na tu dobrou vlnu z předešlých let.“

Zpátky do hry připravujete Zbyňka Skleničku a Kamila Piroše. Jak to s nimi vypadá?
„Zbyňka víc a víc zatěžujeme a co vidím na ledě, zraněný kloub už zapojuje. Je šance, že by v březnu mohl zasáhnout do utkání. Kamil Piroš už mohl nastoupit, ale teď má čerstvě menší zranění v dolní části těla, tak to nešlo. Uvidíme, jak se to vyvine po vyšetření.“

Sezóna běží skvěle, nad očekávání. I nad ta vaše?
„Určitě.“

Jak jste v ní pracovali na tom udržet koncentraci mužstva na každý zápas? Nehrozilo někdy polevení či podcenění, vycítili jste někdy něco takového? Fotbalový kouč Pospíchal v té chvíli v kabině uměle vyvolal nějaký rozruch…
„To my neděláme, snažíme se jen stále připravit na nejbližšího soupeře, v praktické i teoretické rovině. Pokaždé usilovat o úspěch a zamezit tak podcenění, jak jsem o tom mluvil.“

Bylo něco, co se vám v sezóně neosvědčilo?
„Nic mě nenapadá. Myslím, že jdeme správným směrem.“

Máte zájem v Litvínově v trenérské práci pokračovat? Ozývají se vám i jiné kluby?
„Určitě zájem mám, ale jsme domluveni, že se to vyřeší až po sezóně. Přál bych si, aby zůstal pohromadě celý realizační tým, který pracuje skvěle.“

Kdybyste měl na závěr shrnout, co je v play off nejdůležitější?
„Co vložíte během sezóny do mužstva – ale nejen my trenéři, celý realizační tým, hráči, prostě všichni – to se vám v play off vrátí! Záleží jen na nás, v jaké míře se to projeví. Rozhodovat bude všechno, i detaily. Každá chybička může být klíčová. Hrozně důležitá bude také psychická odolnost hráčů. Vůbec, play off prověří, zda máme v mužstvu typy hráčů na tato utkání. Líbilo se mi Los Angeles v NHL. Postoupili na poslední chvíli a jsou schopni vyhrát Stanley Cup…“

Malý dotazník:
Oblíbený český (zahraniční) politik?
„Karel Kryl. Chtěl jít do politiky, ale nepustili ho tam.“

Oblíbený český (zahraniční) sportovec?
„Ten horolezec… Jaroš! Vylezl všech čtrnáct osmitisícovek. Pro mě je to sportovec roku.“

Co bych si jako první vzal s sebou na roční prázdniny?
„Kytaru a manželku.“

Co bych asi dělal, kdybych nehrál hokej?
„Mám vystudovanou elektrotechnickou průmyslovku. Pracoval jsem jako mistr ve Vřesové, v palivovém kombinátu, teď je to Sokolovská uhelná. Souběžně jsem dělal hokej. Když jsem trenéřinu vystudoval, začal jsem se jí věnovat naplno.“