Jak se zrodilo tvé pokračovaní v Litvínově?

Jednání probíhala už od konce sezóny. Během toho se nám však narodil druhý syn, takže jsem příliš nechtěl myslet na hokej a věnoval jsem se rodině. Teď se však již blíží nová sezóna, takže jsme se k jednání vrátili. Ve hře byla možnost odejít do zahraničí, ale s rodinou jsme se rozhodli, že bude nejlepší zůstat v Česku, i vzhledem k celkové situaci ve světě.

Podepsal jsi dvouletou smlouvu, co to pro tebe znamená?

Už jsem vyčerpal možnost působit v Litvínově na hostování, takže klub musel zakoupit hráčská práva a museli jsme podepsat víceletou smlouvu. Nakonec se z toho zrodil kontrakt na dvě sezóny. Nabídky jsem měl i z jiných českých klubů, ale Litvínov byl pro mě jasnou prioritou, nehledě na finance.

V Litvínově jsi prožil dvě sezóny a osobně se ti dařilo.

To, jestli se mi dařilo, musí zhodnotit jiní. Zase jsem ale našel chuť k hokeji a ačkoliv jsme neměli nejpovedenější sezóny, chci týmu do budoucna pomoci k vyšším příčkám. I s ohledem na výzvu, která je před námi jsem podepsal právě v Litvínově.

Se 41 góly za dvě sezóny jsi ale musel být spokojený.

Každý má určitou roli v týmu, u mě jsou to právě góly. Není to málo, ale není to ani moc. Bude jenom na mě, abych toto číslo ještě zlepšil.

Čeká tě druhá sezóna pod trenérem Vladimírem Országhem, jak ti sedl herní styl, který hrajete?

Trenér nasadil určitý styl, který hodně využívá bruslení a napadání. Díky tomu jsem i upravil letní přípravu, abych tento styl co nejlépe aplikoval. Výhodou je, že už vím, co očekávat. Vyhovuje mi to a těším se. To byl z dalších důvodů, proč jsem nakonec podepsal v Litvínově.

Absolvoval jsi letní přípravu individuálně, jak je to pro hokejistu náročné se připravovat o samotě?

Bylo by to něco jiného, kdyby mi bylo 20. V mém věku už člověk ví a pozná na sobě jaké má nedostatky. Letní příprava je v každém klubu velmi podobná. Můj případ byly tréninky připravené právě na rezervy a nedostatky. Teď bude nejdůležitější to ukázat na ledě.

Na co jsi se nejvíce zaměřoval?

Jak jsem již říkal, herní styl Litvínova je hodně zaměřený na bruslení, rychlé změny směru a podobně. Hodně jsem využíval krátké běhy, abych byl fyzicky připravený.

V týmu se potkáš se svými bývalými spoluhráči ze Sparty, ať už je to Andrej Kudrna, či Matúš Sukeľ. Je to pro tebe taky příjemná změna, jelikož jsi s nimi již hrál?

Andreje znám, máme si co říct a hráli jsme spolu nějakou dobu. S Matúšem jsme se dnes viděli poprvé, jelikož přišel na Spartu až po mně. Věřím tomu, že kluci dobře zapadnou do kabiny a potáhneme za jeden provaz.

Loňská sezóna byla velmi specifická vzhledem ke světové pandemii, jaký vliv to na tebe mělo, jelikož se herní plán často přerušoval a situace nebyla ideální?

Byl to určitě nezvyk. U nás v týmu jsme na tom všichni byli stejně, všichni jsme si tím prošli. V jiných týmech to hrálo úplně jinou roli. Vzpomínám si na zápas se Spartou hned po covidové pauze, kde jsme nehráli ideálně, jelikož ta přestávka byla velmi znát. Covid je tu stále s námi, bylo to znát. Obzvláště doma v Litvínově, kde jsou diváci šestým hráčem a ženou tým kupředu. Bez nich to bylo smutné.

Věříš, že sezóna začne s diváky a jak se na ně těšíš?

Můžeme jen doufat a modlit se, že se sezóna nebude zase přerušovat. Velmi se těším a doufám, že diváci budou s námi, byť jen v omezeném počtu. Pro nás je i zlomek fanoušků velmi důležitý.

V minulosti jsi nastupoval i za národní tým a dostal jsi se na MS, je pro tebe motivací ukázat se v Litvínově v dobrém světle a třeba se i do národního týmu vrátit?

Priorita to pro mě není, ale chci být vidět v každém zápase a co nejvíce pomoci týmu. Měl jsem dříve velké štěstí, že jsem si za národní tým zahrál, ale v současné chvíli je velmi těžké se dostat zpět.