Ondro, ty jsi absolvoval olympijský festival mládeže v Sarajevu, jak sis celou olympiádu užil?

Byla to velká akce, měli jsme zařízené snad úplně vše, přesně jako na velké olympiádě. Byl to rozhodně velký zážitek, a díky tomu, že jsme celý turnaj vyhráli, tak to byl zatím asi největší zážitek v mém životě.

Které utkání pro tebe bylo nejlepší?

Nejlepší utkání bylo nejspíš s Ruskem, protože jsme je poprvé porazili. Zároveň si myslím, že to byl nejdůležitější zápas celého turnaje.

Ve finále jste narazili na Bělorusko, se kterým jste prohrávali, a museli jste zápas otáčet. Jaké byly emoce po takto těžkém utkání?

Spadl nám obrovský kámen ze srdce, protože jsme si říkali, že prohrát ve finále s Běloruskem by nebylo úplně to pravé ořechové. Jde o to, že Bělorusové nemají tak silné výběry jako třeba Finsko nebo Rusko, takže by byla škoda nevyužít šance. Nicméně hráli výborně a my jsme se s nimi dlouho trápili. Zásadním zlomem byl první gól, po kterém jsme si řekli, že je porazíme, což se stalo. Myslím si, že od našeho prvního gólu jsme byli lepším týmem.

Vaším trenérem byl Libor Procházka, který se účastnil turnaje v Naganu. Co vám říkal ohledně olympiády? Dal vám nějaké rady?

On nám hlavně říkal, ať nejsme nervózní a ať finálový zápas odehrajeme jako každé jiné utkání.

Byl jsi vyhlášen nejlepším obráncem celého turnaje, co pro tebe takové ocenění znamená?

Byla to taková třešnička na dortu celého turnaje, získal jsem zlato, a ještě individuální ocenění, takže jsem nesmírně spokojen.

Účastnili jste se ještě jiných sportů nebo jste se soustředili jen na hokej?

Den po finálovém utkání jsme byli podpořit biatlonisty, protože nás také podporovali a my jsme jim to chtěli oplatit. Po celou dobu turnaje jsme měli podporu celé výpravy a v každém zápasem jsme se cítili jako bychom hráli v Česku.

Pravidelně nastupuješ za litvínovskou juniorku a reprezentační „sedmnáctku“. Jaké jsou mezi oběma týmy rozdíly?

Na mezinárodní úrovni je to ještě o trošku rychlejší než v juniorce. Hráči, kteří se tam objevují, patří ke špičce celého ročníku. Ale z celkového hlediska je největším rozdílem jednoznačně rychlost.

Ty si v reprezentaci absolvoval několik turnajů. Jak je teď zpětně vnímáš?

Měli jsme kolísavou výkonost, většinou to dopadlo tak, že se nám jeden turnaj povedl a ten následující zas ne. Největším pozitivem je ale vítězství v Sarajevu, takže to celkově vnímám kladně.

Vy jste se zúčastnili neoficiálního MS v Kanadě. Jak to tam na tebe působilo?

Bylo to úplně něco jiného, než na co jsme byli zvyklí, protože se hrálo na menším kluzišti. Po zápase s Kanadou jsme zjistili, že je před námi ještě obrovský kus práce, protože hokej na menším hřišti je úplně jiný.

Pokud budeš předvádět podobné výkony jako doposud, tak tě čeká účast na Memoriálu Ivana Hlinky, který se letos koná v Břeclavi. Jak celou událost vnímáš?

Každý má velkou motivaci se na tak známou a důležitou akci dostat. Kdyby se mi to podařilo, tak se budu hrozně těšit, protože je to v domácím prostředí. Memoriál bude sledovat spoustu lidí z celého světa, takže bych se na tu akci chtěl určitě podívat.

Jaký je rozdíl mezi evropským a zámořským hokejem. Je to opravdu tak diametrálně odlišné?

Ano, rozdíl je opravdu velký. Vše se odráží od menšího kluziště, na vše je mnohem méně času, což vede k jednoduchému hokeji. V Evropě si můžou hráči víc dovolit, co se týče nějakých přihrávek, střel a tak podobně. V Kanadě opravdu není čas na vymýšlení složitých akcí.

Nastupuješ za litvínovské juniory, kteří se aktuálně po dlouhé době dostali do play-off. Jak hodnotíš dosavadní působení v týmu?

Zatím se celá sezona asi hodnotit ještě nedá, ale od začátku máme cíl dostat se do vyřazovacích bojů. Nás teď čeká ještě jedna skupina, ve které se o tom definitivně rozhodne. V play-off bychom se chtěli rozhodně dostat co nejdál.

Tvůj kamarád Honza Myšák naskočil v několika utkáních za A-tým. Nepošilháváš také po nějakém startu v nejvyšší soutěži?

Určitě mám sen za áčko hrát, ale zatím všechno nechávám plout.

Patříš ke stabilním obráncům a navrch si ještě hodně produktivní, což je ojedinělé, protože ofenzivních beků je aktuálně nedostatek. Absolvoval si několik tréninku v A-týmu, jaké vidíš rozdíly v trénování?

V áčku mi přijde, že se tolik bezhlavě nelítá. Důležité jsou tvrdé prudké nahrávky, což znamená, že každá nahrávka má svůj smysl. Hráči v týmu jsou vyspělí, ať už fyzicky, tak i myšlením.

Jak už bylo zmíněno, jsi ofenzivní obránce. Kde se v tobě bere kreativita ke tvoření útoků?

Já jsem až do 8. třídy hrál útočníka, takže mě vždycky bavilo útočit. Vlastně i dříve jsem byl využívaný k tomu, abych občas bránil, rozvážel puky a podporoval útok. Poté se to nakonec změnilo natrvalo a zůstal jsem na pozici beka nastálo.

Jaký styl hokeje ti vyhovuje?

Rád hraju na puku, vytvářím šance, a hlavně podporuji útoky.

Jaké máš plány do budoucna?

Pro každého hokejistu je nejvyšší metou NHL a já nejsem výjimkou, ale do další sezóny konkrétní plán nemám. Vše budu řešit až po konci play-off.

Litvínov hojně využívá partnerských Litoměřic, kde se připravují hráči, kteří se budou účastnit MS hráčů do dvaceti let. Máš vizi, že bys jednou za Litoměřice nastoupil a vyzkoušel si dospělý hokej?

Chtěl bych si určitě zkusit 1. ligu nebo Extraligu.

Jak vnímáš změnu koncepce celého klubu, kdy tým dává šanci mladým hráčům?

Vidím to jako velkou motivaci. Kluci, kteří se dostali do prvního týmu tu změnu potvrdili. Celá juniorská kabina vidí, že to opravdu tak může fungovat. Motivuje nás to k tomu, abychom se při zápasech předvedli.