Šimone, kde se lámalo utkání s Vítkovicemi?

Solidně jsme odehráli první třetinu, která skončila 1:1. Ve druhé třetině jsme dostali na 2:1, my jsme sice dokázali srovnat, ale my dostaneme branku vlastně ze všeho. Uděláme chybu v obranném pásmu a gól padne. Za stavu 3:2 nebo 4:2 se utkání špatně dohání. Síly ke konci ubývají. Chybí nám trošku štěstí, ale zároveň děláme špatně nějaké věci v obranném a ve středním pásmu.

Na úvodu druhé i třetí třetiny jste rychle inkasovali…

Je to tak. Máme pasáže, ve kterých přestaneme hrát a soupeř dá gól ze všeho. Plácne do toho od modré čáry a padne to tam. My musíme dotahovat a je to těžké.

Inkasovali jste z první buly nebo z prvního střídání, což je psychiku asi náročnější…

Sebevědomí máte dole a je to těžké. Branky inkasujeme na konci nebo na začátku, čímž sebevědomí utrpí těžkou ránu a špatně se hraje.

Cítíte na sobě psychickou deku? Jak vypadají tréninky?

Nálada není nejlepší, ale snažíme se být pozitivní. Není to tak, že by nás soupeři výrazně přehrávali. Něco máme a není to špatné. Na trénincích makáme, ukazujeme si vše na videu, ale neumíme to přenést do zápasů.

Je to o víc stresující?

Samozřejmě. Pořád je to prohra. Pokud hra vypadá alespoň jednu nebo dvě třetiny dobře a pak máte pasáž, ve které inkasujete dva góly, tak je těžké to potom odvracet. Na hlavu hráče je to velký nápor. Musíme to změnit a hrát jinak.

Jak se vám hrálo? Po čase jste se vrátil na vítkovický led…

Těšil jsem se. Po dlouhé době jsem hrál doma a poprvé v životě jako soupeř. Škoda, že jsme nevyhráli nebo nezískali alespoň nějaký bod. V tabulce jsme tam, kde jsme.

Jak na vás působí vítkovický tým?

Mají dobře poskládané mužstvo. Jsou silní v útoku a mají tam hráče, kteří dokážou dát gól a jsou to rozdíloví hráči. Vzadu velké a silné beky, navíc v brance Aleše Stezku. Mají dobrý tým a letos se jim daří.