Co pro vás překonání tohoto rekordu znamená?
Nejvíc asi klid, že se mě novináři konečně přestanou ptát, kdy to překonám, nebo kolik mi chybí bodů. Mám to za sebou a můžu se soustředit na hokej. (usmívá se) Ne, je to příjemné. Ale jak říkám, možná to ocením, až skončím s hokejem. Teď se v tom nechci babrat a myslet na to. Před námi je ještě víc jak půlka sezony, potřebujeme zlepšit naši hru a posunout se trochu výš. 

Upřímně, nebyl jste z překonání Leškova rekordu nervózní? Jak jste to prožíval?
Zrovna tohle jsem neprožíval vůbec. Kdybych to neudělal, tak se z toho nezblázním, svět by se nezhroutil. Spíš se zajímám o naši hru, která nebyla dobrá, v posledních pár zápasech se to trochu zlepšilo. Doufám, že týmu budu pomáhat daleko víc. 

Je to váš devátý extraligový rekord. Kterého podle vás bylo nejtěžší dosáhnout?
Nevím, zatím nad tím nepřemýšlím. Možná až si za deset let sedneme někde v hospodě, tak nějaký vyberu. Soustředím se na to, co bude teď. Nedokážu na to odpovědět. 

Na rekord Petra Lešky v asistencích vám jich zbývá přes sto…
Jak jsem říkal, soustředím se na naše výkony. Chci se hokejem bavit, aby nám to tady klapalo a já jsem byl týmu nějakým způsobem prospěšný. Hokej si chci užívat a přeju si, abychom si ho tady v Litvínově takhle užívali všichni. 

Celý rozhovor s Viktorem Hüblem: