Sezona je pro dorost už nějakou dobu u konce. Jak ji s odstupem času hodnotíš?

Nejdříve pro nás byla povinnost dostat se do play off, což jsme zvládli. Před ním jsme měli velkou marodku. Pak už byl tým skoro kompletní, ale nestihlo si to sednout tak, jak mělo a vypadli jsme v prvním kole s Plzní.

Od začátku února jsi nenastoupil kvůli zranění. Jak to s tebou vypadá teď?

Nejdříve jsem si myslel, že stihnu play off. Už jsem se na něj připravoval, ale nakonec se mi po zranění udělal zánět pod kolenem a byl konec. Teď se pomalu připravuji na další sezonu.

Jak probíhala rehabilitace?

Rehabilitace byla taková, že jsem měl klidový režim. Chodil jsem na lasery a elektrické vlny a potom hodně chodil a jezdil na kole.

Jaké bylo sledovat z tribuny dlouhou sérii porážek na konci ročníku?

Hodně frustrující. Bylo mi líto, že nemůžu klukům pomoct. 

Proč myslíš, že přišla?

Je těžké říct, čím to bylo. Myslím, že jsme nehráli jako tým. Jako tým jsme začali hrát až v play off, ale to už bylo pozdě.

I přes zranění jsi v bodování Litvínova skončil na druhém místě. Jsi spokojen alespoň z osobního hlediska?

Na začátku jsem se trápil, ale potom už jsem se cítil dobře. Škoda toho zranění, myslím, že by to vypadalo úplně jinak.

V prosinci a lednu jsi taky nakoukl do reprezentace.

Byla to pro mě obrovská zkušenost, za kterou vděčím hlavně trenérům, kteří mi dávali v Litvínově hodně prostoru. Bylo to na jiné úrovni než v dorostu.

Pomalu začíná příprava na novou sezonu. Co od ní očekáváš?

Můj osobní cíl je dostat se zpátky do reprezentace, s týmem chceme na republiku. Kdyby to šlo hodně dobře, tak se podívat na nějaký zápas do juniorky.