Možná už bylo chybou skončit ve skupině až třetí. Pravda, se Švédskem by to také nebylo to pravé ořechové, ale z Rusů, z jejich sebevědomí a jejich čísel (počet vstřelených branek, přesilovky a podobně), šel před zápasem až strach.

Co bylo z českého pohledu na turnaji dobře?

Solidně chytali oba brankáři, zejména Pavel Francouz.
Slušně tým využíval přesilovky a dobře se bránil v oslabeních.
Zvládl nástrahy zápasů s papírově slabšími týmy, všechny porazil, byť Nory až v prodloužení.

Co bylo špatně?

Mužstvo mělo nízkou efektivitu střelby, bylo málo produktivní. Koncovka byla velkým problémem. Chyběla větší přesnost, důraz před brankou, rychlost.
A jako by tým byl málo hladový. Po výhře, po úspěchu, po odmítnutí porážky za každou cenu.

Až na vydřenou výhru s Finy opět neuspěl proti silným celkům. Prohrál s Kanadou, se Švýcarskem i s Ruskem. V těchto třech zápasech vstřelil dohromady jen dva góly.

Do utkání chodilo mužstvo špatně připraveno, jakoby nenažhaveno, nekoncentrováno. Často proto brzy po začátku inkasovalo. Když se to povedlo změnit ve čtvrtfinále, tak gól, který by tým dostal do vedení, stejně nepřišel.

Trenéři za celou přípravu (+ turnaj v Českých Budějovicích) a celý průběh šampionátu před play off nedokázali najít vhodnou základní sestavu. Do vyřazovací části, k utkání roku, tak vstupoval tým v prakticky novém, nevyzkoušeném složení.

Poměrně pozdě se trenéři odhodlali reagovat na nulovou produktivitu jednoho z předpokládaných lídrů, Tomáše Plekance, a vyřadit jej z elitní formace.

Hráči z NHL (Pastrňák, Voráček, Plekanec, Sobotka), na které se spoléhalo nejvíc, dali na turnaji dohromady jen dva góly.

Anabáze Kubalík – Holík. Nejdříve nenominovaný nejlepší střelec domácí soutěže, pak povolaný kvůli zranění Holíka a po jeho uzdravení a umožněném návratu zpět do týmu zase poslaný domů. To si plzeňský kanonýr nezasloužil. Pointou bylo, že u Holíka se následně zjistilo – bohužel až po příjezdu zpět – že není zcela fit a na šampionátu si nakonec ani jednou nezahrál, nebyl ani zapsán na soupisku.

Povolání Sobotky do už rozjetého týmu během šampionátu. Těžko předvídat, že se vůbec neprosadí, ale nebyl to další krok směrem k neklidu v týmu? Někdo, kdo odehrál celou přípravu, musel zůstat sedět.

Nic proti profesionalitě a odbornosti trenérů. Nechyběla ale hráčům u týmu s hlavním koučem a hned třemi asistenty spíš jedna výrazná autorita?

Zůstává paradoxem, ale asi i zákonitostí zároveň, že posledního velkého úspěchu Česka na mistrovství světa – titulu v roce 2010 – dosáhl tým bez hvězd, za to pořádně hladový a maximálně koncentrovaný.

Vyřazení ve čtvrtfinále není debaklem. I z toho pohledu, že nebýt vybojovaných a v podstatě i šťastných výher nad Norskem (mohli jsme být -1 bod) a Finskem, kdy tým ještě v 58. minutě prohrával (mohly jsme být -3 body) hrozil by uniknout i samotný postup.

Našinec se těžko smiřuje s výsledkem bez medaile, to je pro českého fanouška vždycky neúspěch, i když světová konkurence roste. Lepší hráče ale český hokej až na výjimky nemá. Nabízí se proto otázka, zda jednou, až jich tolik nedorazí, nezůstane reprezentace bez play off.

Na závěr snad tolik: je to sport! USA, které vyhrály skupinu a porazily i Rusko, vypadly ve čtvrtek s Finskem. To bude hrát o medaile, i když ve skupině podlehlo Francii 1:5…