Do Litvínova jste se dostal tak trochu nečekaně. Jak se váš přesun na sever Čech vlastně seběhl?
Byla mi ukončena zkouška ve Vítkovicích, tam to bohužel nevyšlo. Pak jsem zažádal o přesun zpět do mého mateřského týmu, ale ještě se ozval Litvínov. Neváhal jsem a nabídku přijmul, protože mě láká nová vize klubu. A samozřejmě chci hrát co nejvyšší soutěž. 

Ridera vám údajně později nabídla zkušební kontrakt. Nebylo ve hře setrvání ve Vítkovicích?
Nejdřív mi oznámili, že se mnou nepočítají, potom se rozjelo jednání s dalšími týmy. Nakonec mi po čtyřech dnech nabídli tuhle zkušební smlouvu, což už bylo pozdě, navíc se se mnou rozloučili. Už jsem to nemohl přijmout, ani jsem o tom moc neuvažoval. Ukončili mi spolupráci, tím to pro mě skončilo. 

Zmínil jste, že vás zaujala litvínovská vize. Říkali vám trenéři po telefonu, jaká by měla být vaše role?
Litvínovský hokej podstupuje nějakou transformaci. Viděl jsem, že trenér Országh nastoupil v létě a je to mladý progresivní kouč. K němu je tam pan trenér Sýkora, což je neskutečná kapacita. To mě na tom lákalo. Pokud jde o moji roli, tak to jsme se ještě úplně přesně nebavili. Ale myslím, že je jen na mně, abych předvedl, co umím, a řekl si o místo.
 
Pocházíte z Ostravy, Litvínov máte vlastně přes celou republiku. Jak to vnímáte z tohohle pohledu?
Ještě jsem se do Litvínova nepřesunul, protože jsem byl ve Vítkovicích a procházím si povinnou karanténou. Dneska jsem se dozvěděl, že v Litvínově jsou taky nějaké zdravotní problémy, takže ten přesun visí ve vzduchu. Ale osobně s tím absolutně nemám problém. Posledních pět let jsem byl v zahraničí, takže budu rád, když budu v Litvínově a budu se tam soustředit jen na hokej. Mám jen přítelkyni, která je ve škole v Americe, takže je to příjemné, že se na nikoho nemusím ohlížet. Jen na svoje rodiče, ale ti budou rádi, že budu venku z baráku. (usmívá se)

Pořád máte vyřízené střídavé starty do mateřské Poruby. Vaším cílem ale nejspíš bude prosadit se v extralize, že?
Určitě. Jsem tak nastavený, do mančaftu se chci prosadit. Je to jen na mně, vidím to jako výzvu. Je to můj cíl, uvidíme, jak to půjde. Nejdřív se musíme dostat přes tyhle nepříjemnosti spojené se současnou zdravotní situací. 

Posledních pět let jste působil v zámoří, z toho čtyři roky v univerzitní NCAA. To musela být velká životní škola.
Bylo to skvělé. Celé čtyři roky na univerzitě si nemůžu vynachválit. Rozvinul jsem se tam jako člověk, ale taky jako hokejista. Konkurence v hokeji je obrovská. Člověk musí makat na tisíc procent každý trénink, nemůžete nic vynechat, jinak se neuvidíte na soupisce. Celý den jsme měli fakt nabitý program, člověk se přesouval mezi posilovnou, tréninkem na ledě, učebnami a knihovnou. Jak to popisuji, tak se zdá, že to může být náročné, ale když to děláte v dobrém prostředí a máte kolem sebe kamarády, tak si toho člověk ani nevšimne. Zpětně se na to dívám jako skvělou zkušenost do života. 

Co vás přimělo vrátit se zpátky do Čech?
Hlavně situace kolem koronavirové krize. V Americe cesta z univerzity pokračuje většinou na farmu nebo do NHL. Měl jsem nějaké možnosti, co se týče farmy. Ale neví se, kdy se rozjede nová sezona, takže kolem toho bylo hodně nejistoty. Pak jsem dostal nabídku na zkoušku od Vítkovic. Česká extraliga je velmi kvalitní, je tam hodně zkušených hráčů. Říkal jsem si, že to zkusím v Česku, když mám příležitost. 

Jak jste si zvykl na odlišný styl hokeje?
V Americe jsem byl dlouho, rozdíl tam určitě vidím. Tam je to takové více přímočaré, tady mají hráči víc zkušeností a podrží si puk. Oba styly mají svá specifika. Budu si na to ještě muset zvyknout. Odehrál jsem nějaké zápasy, ale hodně práce je přede mnou. Co jsme se zatím bavili, tak se Litvínov chce prezentovat rychlým a bruslivým hokejem. Myslím, že by to pro mě neměla být překážka.