Na úvod se sluší dodat, že za zahraniční hráče jsou považováni také slovenští hokejisté. Ti mají v Litvínově největší zastoupení, na severu Čech jich působilo šestadvacet. Specifické postavení má Jaroslav Walter, útočník za chemiky odehrál čtyři sezony, poté přešel do bratislavského Slovanu. V hlavním městě získal slovenské občanství, v Litvínově hrál tedy ještě jako Čech. V našem výběru by však neměl chybět. Od poloviny 60. let hrál Litvínov bez mezinárodních posil.

Kanadská inspirace

Tento stav platil až do období po sametové revoluci, v sezoně 1992/93 do kádru přibyl Lloyd Pelletier, první hráč ze země javorových listů a oficiálně první zahraniční posila Litvínova. Šikovný útočník tehdy po boku Jana Alinče či Jana Vopata nasbíral 28 bodů za 13 branek a 15 asistencí. Po sezoně však zamířil do italského týmu Fassa Falcons. Jeho místo zaplnil Američan Alexander Václav Nedomanský, syn české legendy vydržel na severu Čech jen jeden rok, záhy se stěhoval zpět do Spojených států.

Ročník 1995/96 zavál do Litvínova tři hráče z východní Evropy. Defenzivu tužil Rus Sergej Butko a Lotyš Normunds Sejejs. Útočné řady doplnil Ukrajinec Michail Fadějev. Prvně jmenovaný odehrál v dresu Chemopetrolu dvě sezony, poté na rok a půl zmizel do Finska. Následně se do Čech na jeden rok vrátil. Rižský rodák Sejejs působil v Litvínově dva ročníky, během nich nastřílel 12 branek, na dalších 25 přihrál. Také působení Fadějeva nemělo dlouhého trvání, po sezoně zamířil do jihlavské Dukly.

Normunds Sejejs jako manažer Lva Praha

Černožlutý dres oblékali někteří hráči jen krátkou dobu mezi ně patří například Fin Tommy Kiviaho, který odehrál pouhé dva zápasy. Poslední chvíle své hokejové kariéry strávil v černožlutém dresu Rus Andrej Kvartalnov. Sezonu 1997/98 začal Litvínov se dvěma cizinci, jednalo se o hráče z Ruské federace. Na severu nalezl svůj domov Dimitrij Denisov a Denis Afinogenov. Ruští útočníci odehráli jeden ročník, z hlediska bodů oba atakovali hranici dvaceti zářezů. Dvojici doplnil další rodák z Ufy, Rail Minavrovič Muftijev.

Stranou nezůstalo ani Bělorusko, před magickým rokem „2000“ přestoupil do Litvínova Oleg Romanov a Vadim Bekbulatov. Romanov platil za důrazného beka, během jediné sezony nastřádal 52 trestných minut. Pozadu nezůstal ani jeho kolega, který sice operoval v útoku, za své prohřešky nasbíral o pět trestných minut méně. Statistiku doplnil deseti kanadskými body. V době, kdy nosil kapitánské „céčko“ Robert Reichel, přivedlo vedení Martina Štrbáka. Slovenský forvard se zámořskými zkušenostmi odehrál v Litvínov 50 zápasů.

Martin Štrbák v dresu slovenské reprezentace

První Slovinec

Také další finská posila odehrála na severu Čech málo utkání. Vesa Karjalainen stihl 6 střetnutí, ve kterých se dvakrát bodově prosadil. Druhou akvizicí v sezoně 2000/01 se stal Slovák Anton Lezo. Hokejový cestovatel, který později působil v Maďarsku, Polsku či Francii, se v Litvínově usadil na dva roky. Zahrál si tak se svým krajanem, Pavolem Riečičiarem. Mladý útočník odehrál 34 zápasů.

Rok 2003 přinesl další prvenství v rámci mezinárodní kolonie. Do obrany přibyl Slovinec Miha Rebolj, bek zasáhl do pouhých osmi zápasů. Více mačů odehrál Ivan Droppa, slovenský obránce, jehož draftovalo Chicago Blackhawks. Ve 36 utkáních zaznamenal 8 bodů. Dalším Slovákem v týmu se stal Michal Hreus, pětinásobný mistr slovenské nejvyšší soutěže působil mezi chemiky dvě sezony.

Během výlukového ročníku 2004/05 odehrál za Litvínov pět zápasů Connor Dunlop. V rámci svého působení zaznamenal pouze jeden bod za asistenci. O jedenáct zářezů více připsal na svou pažbu Miroslav Zálešák, který po sezoně odešel do Švédska. První díl zakončíme rokem 2006, tehdy do týmu zamířil univerzál Jan Benda. Během prvního roku v Litvínově zaznamenal 35 bodům běhen 44 zápasů a vedení bylo s jeho výkony spokojeno.

Německá zajímavost

Zajímavostí a nedílnou součástí litvínovského hokeje jsou také hráči, kteří získali v rámci svého dalšího působení německý pas. Prvním takovým hráčem se stal Vladimír Macholda, obránce působil od 90. let v německé třetí lize. Stejně na tom byli i další dva hokejisté, Jindřich Korph a Jan Tábor.

Mezi tyto hráče řadíme také Eduarda Uvíru, jenž v sezoně 1990/91 přešel do Freiburgu. Ve výčtu nesmí chybět ani mostecký rodák Pavel Weiss, který zamířil do Německa v roce 1997. Ve šlépějích svého otce šel i Petr Macholda, ten dokonce s hokejem začínal v severních Čechách. Poslední roky své kariéry odehrál v dresu Drážďan, kde se mu náramně dařilo.

Další odchovanec s německým pasem je Lukáš Poživil. Obránce ještě nedávno působil ve třetí německé lize. Také útočník Martin Heinisch hraje u našich západních sousedů. V roce 2012 přestoupil do Crimmitschau, aktuálně obléká dres Blue Devils Weiden. Čísla z poslední sezony hovoří o 47 zápasech a 70 bodech. Také brankář Jaroslav Hübl chytá v Německu. Momentálně působí v bavorském Landshutu.
 
Petr Macholda