Rozhovory 08.01.2020
Autor: Ondřej Mach

Josef Myšák: K Litvínovu mám velkou citovou vazbu. V čem je v zámoří největší rozdíl?

Josef Myšák si nedávno splnil velký sen a podepsal kontrakt v prestižní univerzitní soutěži NCAA. Starší bratr talentovaného Jana v obsáhlém rozhovoru vypráví o životě v Severní Americe, rozdílech mezi evropským a zámořským hokejem nebo plánech do budoucna.
V Americe působíte třetí sezonu, jak jste si za tu dobu zvykl na tamní prostředí?
Musím říct, že opravdu dobře. Komunita v Austinu je hodně přátelská a otevřená, takže mě přijali s otevřenou náručí, což mi ze začátku dost pomohlo. Moje hostující rodina je opravdu skvělá, měl jsem ohromné štěstí, že jsem byl přidělen zrovna k nim. Musím přiznat, že mě tu občas až rozmazlují. Jsem nesmírně vděčný, že byli a jsou součástí mého života v Americe. Nejnáročnější pro mě byl pravděpodobně můj první rok, pár měsíců mi trvalo, než jsem se rozkoukal, hlavně po hokejové stránce. Bylo to hodně jiné, než jsem si představoval. Dneska už nemám problém v podstatě s ničím. Hraju v menším městečku, které mi dost připomíná Litvínov.

Co pro vás bylo při odchodu do zámoří nejtěžší?
Pravděpodobně naučit se jazyk. Nechci říct, že jsem přišel úplně nepřipravený, na škole v Česku jsem měl angličtinu v podstatě po celou dobu mého studia. Ale i tak bylo dost náročné se s tím srovnat. Neměl jsem nikoho, kdo by mi pomohl, nikdo mi nemohl poradit slovíčka. Prostě a jednoduše jsem v tom byl sám, což bylo na druhou stranu super, protože jsem se perfektně naučil jazyk a dnes můžu říct, že nemám problém s domluvou, ať už jsem kdekoliv. Ale začátky byly rozhodně těžké. Dále bylo náročné poprat se s jiným stylem hokeje, který se opravdu lišil od toho, jaký jsem do příchodu do Ameriky znal.
 
V čem vidíte největší rozdíl mezi severoamerickým a evropským hokejem?
Systém, dbání na detaily, konkurence a nasazení. Přijde mi, že v Americe se hodně jede systém, který se malinko liší pro každý tým, ale je založen na stejném principu. Trenéři si hodně potrpí na to, aby hráči dodržovali systém, podle kterého daný tým hraje. Když to hráč nedodrží, tak nebude hrát tolik jako hráč, který se ho snaží dodržovat neustále. Stejné je to s malými detaily, které rozlišují nejlepší hráče od těch průměrných. Málokdo si to uvědomuje, protože se to zdá nepodstatné, ale ve skutečnosti je to ohromný faktor, který v dnešním hokeji rozhoduje enormním způsobem. Maličkosti jako najíždění si hráčů, jakou stranou si ho správně najet, jak správně používat hokejku v obranném pásmu a tak dále. Takové maličkosti dneska rozhodují a málokdo si to uvědomuje. Poté se hodně liší v konkurenci. Je tady ohromné množství hokejistů a všichni se snaží posunout na ten nejvyšší možný level. Před každou sezonou se konají kempy, na kterých je třeba 60 hráčů, z nichž si trenéři musí vybrat jen 23. To se v Evropě neděje, aby se o místo v týmu pralo tolik hráčů. Většinou kdo přijde, tak hraje. Pamatuji si, že když jsem nastupoval v dorostu, tak jsme měli tři lajny a tím to končilo. A to se pak také odvíjí v nasazení. Pokud bojujete o místo v týmu s dalšími 60 hráči, musíte na ledě nechat úplně všechno, a to po celou sezonu. Jakmile někdo nešlape na sto procent, tak většinou o místo v týmu přijde. Konkurence je veliká, tím pádem hodně záleží na nasazení.

Co pro vás podpis v prestižní NCAA znamená?
Opravdu hodně. V posledních třech letech jsem nepřemýšlel nad ničím jiným a teď, když to konečně vyšlo, si toho opravdu vážím. Je to velký úspěch a velký posun, ale rozhodně tím nemůžu být uspokojený. Tímto to pro mě nekončí. Každopádně se nemůžu dočkat, až se posunu na univerzitní level a započnu studium. 

Jaká máte od univerzitní soutěže očekávání?
Očekávám velmi rychlý a tvrdý hokej. Je to skvělá soutěž a já věřím, že mi to velmi prospěje v mém rozvoji, jak po hokejové, tak studijní stránce. Chci se neustále zlepšovat v obou směrech. Právě proto jsem si vybral tuto cestu, protože umožňuje zvládnout obojí, a to na velmi vysoké úrovni. Já si osobně myslím, že tohle je nejlepší cesta, která může hokejistu potkat. Samozřejmě se snažím mířit vysoko, mám vysoké cíle. Ale kdyby mi to nevyšlo, tak mám pořád záruku studia. Je to výborně promyšlený systém a funguje už nějakou dobu. Jsem velmi rád, že se toho příští rok stanu součástí. 

Zajímavá je vaše proměna z útočníka na obránce. Jak k tomu tehdy došlo?
Už jako malý jsem hrával obránce. Vždycky mě to bavilo, než mě v páté třídy dali do útoku. Bylo to kvůli nízkému počtu útočníků a mně to bylo v tu dobu nějak jedno. Navíc koho by nebavilo dávat góly. Útočníka jsem hrál do staršího dorostu. Tehdy se mi trenéři A-týmu zmínili, poté co sledovali pár našich zápasů, že styl mojí hry spíše sedí na obránce. Měl jsem na to parametry a post obránce už jsem znal, a tak jsem se rozhodl vrátit zpátky do obranných řad. Během té sezony jsem dostal několik pozvánek do národního týmu. A dneska toho určitě nelituji. Jsem rád, že jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl. Rozhodně bych neměnil. 

V posledních letech jste reprezentoval Českou republiku v mládežnických kategoriích. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Reprezentovat svoji zemi je vždycky ohromná čest. Myslím si, že každý sportovec by se mnou v tomto ohledu souhlasil. Není nic lepšího než reprezentovat svoji zemi v tom, co vás nejvíce baví. Samozřejmě to přináší i spoustu zkušeností. Hrajete proti těm nejlepším hráčům z celého světa v dané věkové kategorii. Tím pádem můžete poměřit svoje síly s ostatními a vidět, v čem máte nedostatky a v čem naopak vyčníváte. Určitě mi to přineslo hodně. Zejména ohromnou motivaci dále na sobě pracovat a zlepšovat se. Není nic lepšího, než když vám přijde pozvánka na další kemp národního týmu. Ale na druhou stranu je nepříjemné, když vám ta pozvánka nepřijde. Záleží na každém z nás, jak se s tím dokážeme porvat. 

Sledujete ze zámoří výsledky Litvínova, potažmo výkony vašeho bratra?
Ano, sleduji permanentně. Litvínov jsem sledoval vždycky, za jakékoliv situace. Je to můj mateřský klub, mám k němu velkou citovou vazbu, takže ho neustále sleduji. Stejné to mám u bráchy. Když to jde, dívám se na každý zápas, který hraje. Snažím se pro něho být menší morální podporou, a to by bylo velmi náročné, kdybych ho nesledoval. Moc mu fandím a věřím, že to dotáhne daleko! 

Co říkáte na jeho rozhodnutí odejít do OHL?
Respektuji ho. Do zámoří by příští rok odešel určitě, takže si myslím, že mu ten půl rok navíc před draftem vůbec neuškodí. Naopak si myslím, že mu to prospěje a že se mu to bude hodit. Navíc bude pod velký drobnohledem všech týmů a skautů, takže bude mít velikou příležitost se předvést. Jsem velmi rád, že to je zrovna Hamilton, budeme to mít hodně blízko k sobě. Tedy pokud samozřejmě zůstane i tu další sezonu. Každopádně jsem nadšený. Nemůžu se dočkat, jak to bude všechno probíhat.

Nepřemýšlíte případně o návratu do Česka?
Zatím jsem nad tím neuvažoval. Momentálně se snažím soustředit na přítomnost a dostat se co nejdál, jak to jen jde, tady za velkou louží. Určitě je to jeden z mých snů, zahrát si za svůj mateřský klub. Každý malý hokejista by měl vyrůstat s touhou dosažení tohoto cíle. Mám Litvínovu co vracet, za to všechno, co pro mě za ta léta udělal. Takže doufám, že někdy v budoucnu budu mít možnost to Litvínovu vrátit. Teď se ale soustředím na univerzitu a na svůj osobní rozvoj. Co se má stát se stane, jsem sám zvědavý, jak se to bude dál všechno vyvíjet.
Zápasy - Dorost včera

Kladenský direkt, dorostenci nestačili na Rytíře a prohráli vysoko 1:5

Litvínovští dorostenci chtěli dát zapomenout na předešlý neúspěch proti Mladé Boleslavi, kdy selhali až v závěrečném prodloužení. Na ledě Kladna se ale nic neodvíjelo podle jejich představ, chemici rychle inkasovali a po patnácti minutách hry prohrávali 0:3. Jediný zásah Severočechů zajistil Vít Beran, černožlutí nakonec padli 1:5.
Více >
Žáci před 2 dny

DEVÍTKA: Demolice Loun a těsná prohra s Energií

Nový ročník před nedávnem odstartovali i litvínovští deváťáci. Černožlutí mládežníci vstoupili do soutěže vysokým vítězstvím proti Lounům, o týden později ale ve vyrovnaném duelu nestačili na Karlovy Vary.
Více >
Konto našeho srdce před 2 dny

Konto našeho srdce, HC sportovní spolek, MH úklid a hudební klub Attic pomohli Honzovi Alinčovi

V sobotu 19.září jsme byli spolu partnerem charitativního večera pro Honzu Alinče s názvem „Jedeme v tom s Alim“. Týden před samotnou událostí odstartovala sportovní dražba převážně hokejových artefaktů, mezi které přispěli všichni ti, kteří chtěli touto cestou pomoci zraněnému Honzovi. Hráči A týmu věnovali své hokejky s podpisy, v aukci se...
Více >
×
Dnes v 18:00 | Muži
Bílí Tygři Liberec
HC VERVA Litvínov