Nyní přichází prešovský rodák Jaroslav Janus (narozen 21. září 1989) do Litvínova navázat na své předchozí angažmá.

Proč jste nepokračoval ve Slovanu Bratislava?
„Ani pořádně nevím, tak se to zvláštně zamotalo... Měl jsem tam začít s jedním Kanaďanem, ten se ale nakonec vůbec neobjevil. Nevím, zda jsem měl být jednička nebo dvojka. Pak jsem tam byl jako brankář sám, se mnou trénovali junioři. Následně přišel Kuba Štěpánek. A nakonec se objevil ještě Mazanec, původem z Plzně. Bylo to divné, ale co se dalo dělat. Šel jsem za vedením, ubezpečovali mně, že prostor dostanu, to se ale nestalo, šance nepřišla. Očekával jsem, že se rozhodne mezi mnou a Štěpánkem, ale najednou jsem se stal přebytečným. Já, Slovák, domácí, ve slovenském klubu, který prakticky reprezentuje celou zemi. Tak to někdy chodí.
Nedařilo se nám, na turnaji v Německu jsme skončili předposlední, Jako by se už v přípravě začala hledat vina na brankářích. Ale zatímco soupeři měli prakticky plné soupisky, my jsme měli do základu v KHL tak maximálně jednu lajnu.
Odešel jsem do Liberce, který byl v té době dole. Zvedli jsme se, dařilo se mi, vyhráli jsme snad šest ze sedmi nebo osmi zápasů, posunuli se postupně až do středu tabulky. Trenér Pešán mě později přestal nasazovat, Roman Will se dostal do výborné fazóny. Já jsem chytal hodně v Lize mistrů, kde jsme postoupili až do semifinále.“

Jak se zrodilo vaše nové angažmá v Litvínově? Měl jste další nabídky?
„Neměl, přece jen jsem za sebou neměl takový rok a taková čísla, jako předtím v Litvínově. Mohl jsem ještě čekat, ale zájem z Vervy jsem přivítal, hodně mě to potěšilo. Byl jsem rád za možnost znovu chytat českou extraligu. Těšil jsem se na „Oriho“, na kluky, na prostředí a zázemí, která jsem už znal a vyhovovala mi.“

Sledoval jste předtím na dálku litvínovskou sezónu a boje o záchranu v baráži?
„Ano, vždycky se o své bývalé kluby zajímám. Byl jsem taky občas v kontaktu se Zdeňkem Orctem nebo Michaelem Petráskem. Něco jsme spolu prožili.
Kluci to měli těžké. Nechytil se začátek a pak už to někdy bývá složité dohnat. My jsme tenkrát dva roky předtím baráž docela zvládli, teď to bylo napnuté až do konce. Taky se v té sezóně negativně projevila zranění, jako před těmi dvěma roky. Nebyli tak kvalitní hráči, kteří by dokázali ty absence nahradit. Sledoval jsem hlavně v dubnu ten poslední zápas s Kladnem.“

Ze Slovanu jste přešli do Litvínova dva, vy a Juraj Mikúš. Je to pro vás výhoda?
„Známe se delší dobu. On je útočník, já brankář. Když budu dobře chytat a on dávat góly… (úsměv). Měl tu dobrou sezónu, věřím, že na ní naváže. Je to kvalitní a chytrý hráč.“

Kde máte nyní trvale bydliště?
„V Bratislavě, už od nějakých patnácti let, kdy jsem tam přišel studovat střední školu. Pak jsem byl v Americe. Do Prešova jezdím spíš už jen výjimečně. Teď ale bydlím tady, v Litvínově.“

Část přípravy jste absolvoval individuálně. Jak a kde?
„Připravoval jsem se v Bratislavě, pod vedením několika trenérů, jako každý z posledních asi pěti let. Ve skupině šesti až osmi hráčů, včetně mladých. V Liberci jsme skončili sezónu brzy, takže už od května jsem trénoval.“

Jste účastníkem tří mistrovství světa, loni jste poprvé nominován nebyl. Bylo to ve hře?
„Ani myslím ne. Bohužel ta sezóna nedopadla podle mých představ. Byla tam i olympiáda, škoda, ze sezóny v Litvínově jsem měl předtím dobrý pocit. Zkrátka to nedopadlo. Musím dál myslet pozitivně, život jde dál. Není mi čtyřicet, stále mám co zlepšovat a dokazovat.“

Vaše motivace pro nadcházející ročník?
„Být v Litvínově úspěšný s týmem. Jak se dívám na naše mužstvo, nemuselo by být naším cílem jen dostat se do play off.“

V září vám bude 29 let, ideální brankářský věk. Cítíte to tak?
„No, uvidíme… Někdy se cítím, jako by mi bylo dvacet. Zkušeností už jsem pravda nasbíral dost, ale pořád mám na čem pracovat. I v hlavě, kde některé věci už vnímám jinak.“