Litvínovský odchovanec Jan Strejček se v létě připravoval s A-týmem, ale na přípravné zápasy se přemístil do Mostu. Tam začal nabírat zkušenosti v seniorském hokeji. Za Baník zatím nastoupil do tří utkání v této sezóně. „V juniorech je hokej rychlejší a méně silový. První liga je naopak pomalejší, ale silovější. Hraje zde plno zkušených hráčů a proti nim je těžké hrát,“ vysvětluje rozdíl dvou soutěží.

V taktických věcech už ale obránce Strejček nevidí větší rozdíl. „Myslím si, že rozdíl v taktice není žádný, protože každý tým hraje taktiku do obrany 1-2-2. Už je jen na hráčích, jestli to plní poctivě a nebo ne,“ konstatuje.

V Mostě sice Jan trénuje, ale zatím zde nehraje zrovna pravidelně. „Je to těžké. V Mostě jsem nedostal pořádně příležitost se ukázat a pokud ji nedostanete, tak nehrajete. Rád bych se do kádru probojoval a hrál tam na stálo. V této sezoně se budu s juniorkou snažit vyhrát titul, který mi stále chybí. Příští sezonu budu makat co nejvíce, abych se chytl v Mostě, popřípadě v Litvínově,“ říká.

Jan Strejček patří spíš k ofenzivnímu typu obránce. Za minulou sezónu nastřílel soupeřům osm branek. Letos odehrál za litvínovské juniory dvanáct zápasů, kde vstřelil jednu branku a připsal si tři asistence. „Líbí se mi útočení, tak rád někdy podpořím útok. Podívejme se na Karla Kubáta, to je pro mě vzor do ofenzivy. Do defenzivy už to bylo horší, ale jeho drzostí si udělal jméno a nyní hraje na Spartě. V důležitých zápasech nemám problém být defenzivní obránce a hrát vzadu. To už je na trenérovi který styl hry prosazuje. Někteří obránci s tímto mají problémy,“ přibližuje své přednosti.

Tuto sezónu jsou v juniorech na výjimku ročníky 1993, kam spadá i Jan Strejček. Tudíž by měl být pro tým oporou a trenéři na něj spoléhají. Jaké je to hrát s tímto pocitem? „Určitě je to těžké, protože trenéři ode mě čekají lepší výkon, než od ostatních. Když se naskytne důležitý moment zápasu, trenéři mě vždy pošlou na led. Za tuto důvěru jim děkuji, já se za to snažím odvést na ledě maximum.“

V juniorech Jan Strejček hraje v obranné dvojici s Davidem Cvrkem. „Hraje se mi s ním velmi dobře, protože jsme spolu hráli už v dorostu. Myslím si, že se nám daří. I mimo kabinu si s Cvrndou rozumíme. Nevadí mi ale žádný parťák, je to kolektivní sport. Všichni jsme kamarádi a se všemi si rozumím,“ svěřuje se.

Jan Strejček nosí už třetím rokem na zádech č. 16, ale nepřikládá k tomu hlubší význam. „Jako mladý jsem nosil 17, a poté 21, ale o obě jsem přišel. Poté přišlo č. 16, které se mi zalíbilo. Proto se teď snažím mít toto číslo všude, kde hraji,“ říká.

Litvínovský junior si asi jako každý hokejista vytyčil cíle na letošní sezónu. „Cílů by bylo dost. Jeden z nich je, zahrát si v lajně s Jirkou Šlégrem. Na to, kolik mu je a ještě po dvouleté pauze, mě překvapuje svou hrou. Je pravda, že není tak rychlý, ale v té hlavě to má pořád. Je to také můj vzor, a proto bych od něj chtěl pobrat co nejvíce zkušeností. Jako třeba Karel Kubát, který tu možnost měl a myslím si, že ho Šlégr plno věcí naučil,“ povídá na závěr Strejček.