Mládež 11.08.2021
Autor: Ondřej Vlk

Jakub Petružálek ukončil hráčskou kariéru. Zapojí se do trénování v litvínovské mládeži

V květnu klub oznámil konec litvínovského odchovance Jakuba Petružálka v A-týmu. Nyní se někdejší bronzový medailista z mistrovství světa a vítěz Gagarinova poháru loučí se svou úspěšnou kariérou, kterou se rozhodl ukončit ve svých šestatřiceti letech. Nově se z šikovného útočníka stává trenér, zapojí se po bok Radka Mrázka k týmu dorostu.

Ukončil si hráčskou kariéru, chybí ti teď hokej?

Pro mě je to teď obrovská úleva, když vidím kluky na zimáku, jak zase absolvovali letní přípravu. Už zase začali chodit na led. Na to jsem se po těch třiceti letech těšil, že už v létě nebudu muset oblékat výstroj. Asi jsem se toho už přejedl, oblékat se v červnu potažmo v červenci do hokejové výstroje, to mi už vůbec nechybí.

Jak teď vypadá tvůj den, když už jsi vypadl z tréninkové rutiny?

Sezóna skončila v dubnu a celkem se mi to i hodilo. Stavíme barák, takže jsem u toho mohl být každý den. Ráno přijedou dělníci, takže jsem každý den vstával a jezdil tam. Jsem u toho rád, že mohu zkontrolovat materiál, ale taky mě baví, jak se co dělá. Nejsem jeden z těch lidí, co si někoho objedná, aby to jen udělal, ale zajímá mě i jak se to dělá. Tohle mi vzalo momentálně nejvíce času. Mám hodně času na sportování, začal jsem i trénovat jednoho, dva kluky na suchu. Ze sportu jsem nevypadl, ale jsem rád, že jsem měl čas na ten barák.

Prožil jsi úžasnou kariéru, jak ji vidíš zpětně?

S odstupem času musím říci, že jsem si splnil snad všechny hokejové sny. Když jsme jako malí tady hráli bendy za barákem, tak snem byla samozřejmě NHL a nároďák. To bylo pro nás největší lákadlo. Jsem rád, že jsem si oboje zkusil. Za nároďák dvě MS a jednou se povedla bronzová medaile. Neměnil bych jedinou věc ve své kariéře, jak jsem se rozhodnul nebo co jsem udělal. Teď, když se ohlédnu zpětně, tak jsem maximálně spokojený. Nemůžu říct, že bych si nějaký sen nesplnil. Po většinu kariéry mi navíc i drželo zdraví.

Jak se celá dohoda zrodila?

Vyvrbilo se to ze dne na den. Byl jsem s Kamilem Havelkou dohodnutý, že bych se chtěl do trénování zapojit. Ze začátku to vypadalo, že nebudu u jedné kategorie naplno, ale že spíš budu pomáhat, kde bude potřeba. Například, že bude potřeba zaskočit na trénink 5., 6. třídy nebo třeba dorostu. Bydlím vlastně pět minut od zimáku a na hokej jsem nezanevřel. Jediná věc, která mi chybí je koukat se na hokej, hrát už ne (směje se..). Kamil mi zavolal, že tady ta možnost je a nabídl mi šanci. Já si vzal půl dne na rozmyšlenou a dal sem si doma plusy a mínusy a vycházela mi z toho jen samá pozitiva.

Začíná ti nová etapa, kde se přesouváš do role trenéra. Budeš čerpat z to, co jsi získal v kariéře?

Už když jsem byl v Kanadě nebo USA, tak jsem to i přes svůj nízký věk vždycky bral tak, že tam nejsem jen od hraní hokeje a hledal jsem i vyšší smysl. Ať už to bylo pak ve Finsku nebo Rusku, tak jsem se zašel podívat, jak v klubu fungují a také na tréninky mládeže. Ve Finsku se mnou byli dva mladí kluci David Stach a Tonda Routa, takže jsem i díky nim na to měl i jiný pohled, když tam hráli za juniory a já v áčku. Samozřejmě si jde člověk vydělat peníze, ale koukal jsem i na úroveň hokeje v mládeži a jak si v porovnání vedeme my. V Rusku jsem byl nejdéle. Snažil jsem se to angažmá využít, abych získal zkušenosti i mimo hokejový život a navnímal místní prostředí. Mám takovou historku ze zámoří. V Americe jsem chtěl bydlet sám a ne s někým v apartmánu. V Albany byl takový gentlemanský klub, bazény, sauny, posilovna, takže jsem si tam zaplatil členství. Pravidelně jsem tam docházel a čistil jsem si tam hlavu, potkával jsem se s místními bankéři a obchodníky. Zase jsem si tam trochu rozšířil obzory.

Načerpal si i řadu zkušeností, co se týče psychiky a rad. Budeš to chtít předávat dál?

Rozum hráče se po celou kariéru vyvíjí. Když jsem šel v osmnácti do Ameriky, tak se mi taky snažili lidi radit. Všichni víme, jak to ale mají teenageři a potažmo pak junioři. Těch rad je spousty, ale málo kdy si z toho ten mladý něco vezme, protože má svou hlavu. Postupem času zjistí, že to ti lidé mysleli dobře a řekne si, byl jsem blbej, že jsem je neposlouchal dříve. Měl jsem na to ale štěstí, samozřejmě byla jiná doba. Teď jsou chytré mobily, dostupný internet, takže všichni mají spoustu informací a možná ještě více svoji hlavu. Pro mě je teď velká motivace najít si cestu ke klukům v dorostu a nejen jako k hokejistů, ale i jako k lidem. Snažit se jim předat to, co jsem já za ty roky pobral. Je to obrovská výzva, aby se mi to podařilo a oni si toho vzali co nejvíce k srdci. Nemůžu jim dát návod na život, ale pomoci je nasměrovat, jakým směrem by se měli vydat v životě. Je to pro mě motivace.

Jsou různé typy trenérů. Jakým bys chtěl být ty?

Nechci se zaškatulkovat, ale to ukáže až čas jakým budu trenérem. Chtěl bych být takový, aby ze mě hráči cítili přirozený respekt a nemusel jsem na ně zbytečně řvát. To jsem jim i teď na tréninkách řekl. Nechci být takový, aby se ti mladí a později třeba i starší báli s čímkoliv za mnou přijít. Dnes je ta doba taková, že čím víc se mluví tím asi hůře. Já od nich budu očekávat, že ať budou mít jakýkoliv problém, tak za mnou mohou přijít. Nechci být úplný kamarád, vždycky tam musí být respekt. Samozřejmě od nich budu dost věcí vyžadovat, ale budu se je snažit ponaučit tak, aby je to posunulo jako hráče, ale i jako lidi.

Co tě dokáže nejvíce vytočit?

Postupem času toho je málo. Za ty roky to musí být něco vážnýho. Během hráčské kariéry asi to, že když vidíš parťáka jaký věci dokáže v zápasech, a když to v tréninkách nedělá. Dokáže mě naštvat, když prostě někdo nedělá něco na sto procent, a to jak v tréninku, tak v zápase.

Naskočil si rovnou do dorostu. Jak to bude těžké?

Když mi v áčku skončila smlouva, tak jsem si vyzkoušel individuální tréninky s jedním nebo se dvěma hráči. Byli to i prckové od šesti až sedmi let, ale taky starší třeba kolem dvanácti let. Byl to sice jen měsíc a půl, ale musím říci, že jsem uvítal, že mě v mládeži berou k dorostu, protože kluci jsou už starší. Už by to měli mít v hlavě malinko srovnané a člověk s nimi může mluvit trochu jinak. V některých věcech už se s nimi člověk může bavit jako s dospělými. Pak jsou samozřejmě ale i paradoxy, kdy chtějí, abychom je tak brali a neumí přijít a říci to naplno. Pak tam kuňkají (směje se..). Dorost je taková optimální kategorie pro začátek.

Jak vnímáš v hokeji přerod profesionálního hráče na trenéra?

Z vlastní zkušenosti vím, a to nejen v Čechách, ale i v Americe. Neznamená, že někdo byl dobrý hráč, tak že bude automaticky dobrým trenérem. Jsem ve fázi, kdy se učím. Přišel jsem k Radkovi Mrázkovi a jsem za to rád, protože to je výborný člověk a s hráči to umí. Pro mě to začíná tím, že se musím naučit nebýt moc hodný, ale zase někde budu muset ubrat. Mám vedle sebe výborného učitele, takže je to pro mě ideální start. U mě to bude hodně o tom předávat zkušenosti na ledě a každý den se učit od Radka. Po týdnu, co jsem u kluků, to zatím hodnotím pozitivně. Když jim něco na ledě říkáme, tak jsem schopný jim to i ukázat, a to mě na tom strašně baví.

Konto našeho srdce 19.05.2022

Hokejisté Litvínova podpoří Run and Help v Teplicích

Litvínovští hokejisté opět podpoří charitativní projekt Run and Help. Hráči Vervy se do této akce zapojili již v minulosti. Letos charitativní běh na teplických Stínadlech poběží útočníci Matěj Chalupa s Martinem Havelkou a brankář Denis Godla. Zapojit se můžete i vy!
Více >
Žáci 24.04.2022

Litvínovský výběr ročníků 2007-2008 ovládl mezinárodní turnaj v Zell Am See

Litvínovští zástupci ročníků 2007-2008 odcestovali do rakouského Zell Am See na mezinárodní turnaj "World Tournament 2022" a vedli si parádně. Mladí hokejisté se probojovali až do finále turnaje, kde porazili finský výběr TNC Hockey 4:3 po samostaných nájezdech a slaví zisk zlatých medailí.
Více >
Žáci 21.04.2022

Osmáci přebrali medaile a pohár za přeborníka Ústeckého kraje

Osmá třída prožila výborný ročník. Po vítězství v základní skupině vyhrála i následnou nadstavbu a slaví tak vítězství v Ústeckém kraji.
Více >