Co přesně pozice sportovně technického analytika obnáší?
Jde o rozbor hry. U videa rozebíráme jednotlivé herní situace ze zápasů i z tréninků. Máme vyznačené všechny možné události, které se na ledě odehrávají, ať už buly, vstupy do pásma a tak dále. Víme, s jakou úspěšností se jednotliví hráči pohybují s pukem, jestli ho ztrácí nebo jsou schopni se na něm udržet. To jde ruku v ruce s pokročilými statistikami, kde měříme různé úspěšnosti vstupů do pásma, rozehrávky, pozice střel, připravování šancí a střeleckých pozic. To je první část náplně mé práce. Ta druhá je v managementu, kde jsem pravou rukou generálního ředitele Pavla Hynka. Administrativně řeším přestupy, náplně hráčských smluv a jejich optimalizaci, rozpočty a podobně. 

Jak dlouho se analytice věnujete?
Od roku 2017. Začátkem kalendářního roku jsem nastoupil do hokejové Sparty a reprezentačního týmu mužů, dvacetiletých a osmnáctiletých, kde jsem působil až do konce minulé sezony.

Proč jste se rozhodl přijmout nabídku Litvínova?
V předchozí sezoně jsem působil v prvoligové Jihlavě na pozici analytika, skauta a manažera mládeže, ale těsně před prodloužením smlouvy mě oslovil Pavel Hynek. Říkal, že v Litvínově tvoří trenérský realizační tým a měl by zájem o spolupráci. Překvapilo mě to, protože jsme se znali jen profesně, to znamená, že jsme byli v kontaktu, když jsme vzájemně sbírali reference na hráče, bavili jsme se o herních systémech a podobně. A nabídka byla lákavá v tom, že bych mohl být součást něčeho nově vznikajícího se zapojením do managementu.

Třeba v NHL je sportovní analytika běžnou záležitostí. Jak to funguje v Česku?
Pořád jsme hodně v plenkách, ale i samotná NHL je ve fázi testování nejmodernějších automatizovaných technologií, takže na její dnešní úroveň se dostaneme až za několik let. Pokud jde o kluby v Česku, tak svého analytika má Liberec. O nikom dalším více zainteresovaným nevím. 

Jak na práci s daty nahlíží sami hokejisté?
Je to hrozně citlivá věc. Moje zkušenost ze Sparty byla taková, že hráči k tomu měli přístup bez kontextu a vysvětlení, nebylo to správně. Jedna věc je hromada čísel a druhá věc je jejich interpretace. Ta je samozřejmě ještě důležitější než nějaká graficky hezká tabulka. Vidíme to i v dnešním světě na pandemii nemoci covid-19, kdy se bavíme o číslech, která ale znamenají něco úplně jiného, než jak se interpretují. Nebo neznamenají to, jak se interpretují, ale zpátky k hokeji. Když teď probíhají mítinky, tak se interpretace čísel používá co nejméně. Řada hráčů jim nemusí rozumět a bylo by na sérii mítinků, aby se v nich začali orientovat. A to není potřeba. Když už, tak se použije jedno úderné číslo, ale není to o tom, že si sedneme s několika stránkami čísel a s hráči si o nich povídáme. Takhle to není.

Stane se, že za vámi přijdou sami hráči a ptají se, co mohou zlepšit?
Je to o postupném poznávání. Hráčům posíláme nastříhané zápasy do e-mailu a oni se pak mohou sami podívat na svá střídání, šance, góly a podobně. A musím říct, že toho využívají až nad mé očekávání. Po několika měsících spolupráce už se stane, že mě především mladší hráči požádají o střih jejich hry. A to je nejlepší cesta. Je totiž pak kontraproduktivní, když s hráčem sedíte u videa a on o to nemá zájem.

Dá se tedy říct, že za vámi chodí spíš mladší hráči než starší?
Určitě. Není to nic neobvyklého, zkušení hráči už dokážou spoustu věcí rozlišit sami a věřit tomu, čemu věřili celou kariéru. Jak jde o technologie, tak k ní tíhnou spíš mladší a není to jen o hokeji. Jeden velezkušený hráč mě ale překvapil – Tomáš Čachotský v Jihlavě. Vynikající profesionál, který by už mohl říct, že přece za ta léta ví, jak má hrát, ale o videa mě žádal velmi často. Bral to jako nástroj ke zlepšení, objektivní feedback. Až jsem ho musel brzdit, aby pořád nekoukal na video. (usmívá se)

Jak probíhá komunikace mezi vámi a trenérským štábem?
Je to trochu podobné jako u hráčů, jen v jiném měřítku. Když jsem na této pozici začínal, tak jsem trenérům posílal hromady statistik, tabulek a grafů, ale nebylo to dobré řešení. Interpretace je zkrátka hrozně důležitá. Z mých zkušeností a z toho, když vidím, jak pracují a smýšlí, tak potřebují údernou informaci, o které jste přesvědčeni. Která je černobílá. 
 
Litvínov do této chvíle odehrál dvanáct utkání. Dokázal byste říct, v čem se týmu daří?
Odehráli jsme dvanáct zápasů, to je pravda. Ale na druhou stranu, první tři byly výrazně ovlivněné karanténami. Do utkání se Spartou jsme šli po pauze a pár trénincích a v zápase se hrálo jen na naši branku. To jsou věci, které ovlivní nejen průběh zápasu a výsledek, ale i pokročilé statistky. Když se na ně podíváme po restartu, tak obraz hry vůbec není špatný, i když hrubě se nám nepovedla především utkání doma s Karlovými Vary a v Hradci Králové. Zdá se, že jsme však na dobré cestě, i když na ní je řada překážek a výsledky nejsou takové, jaké bychom očekávali. Soupeřům jsme schopní zatopit, daří se nám generovat dost šancí. Pomohla nám lehká úprava taktiky při forčekinku. Důležitou roli zatím hraje papírově čtvrtý útok, který dokáže bruslivým hokejem soupeři dělat velké problémy a je schopný svůj mini zápas vyhrávat na střely, šance i góly. To je velmi pozitivní obrázek a upřímně z toho, co jsem za ty čtyři roky naznačkoval, žádná formace se v tolika zápasech nemohla spolehnout jen na pohyb jako současný „čtvrtý“ litvínovský útok. Jejich hra je o pohybu, poziční hře, agresivitě a především přímočarosti s pukem.

Dříve jste působil i jako skaut. Podílíte se na skautingu i v Litvínově?
Ano. Případné posily mám sestříhané na videích, rozebírám statistiky, sbírám reference. Od začátku působení jsme rozjeli velmi širokou https://lit.esports.cz/databázi, kde máme hodnocení hráčů a informace s nimi související: charakter, tréninkovou morálku a tak dále. Na daném hráči se pak musí shodnout jak Pavel Hynek, tak trenéři. Je to společná práce, při níž se snažíme minimalizovat riziko podpisu špatného hráče. 

Je nějaká pozice, kterou byste aktuálně chtěli posílit? Spekulovalo se třeba o centrovi.
Je to tak, už o tom mluvil trenér Vlado Országh. Na druhou stranu ho nechceme přivést úplně za každou cenu, ale pozice centra je místo, kde bychom sestavu chtěli vyztužit.

V poslední době ve sportu pořád stoupá využití techniky. Co říkáte třeba na virtuální realitu, se kterou trénují brankáři?
Za mě je obecně využití technologie nezbytné. Jednoznačně je to nástroj, jak být lepší, a získat výhodu před soupeřem. Pokud jde zrovna o virtuální realitu, tak tu mám nějakým způsobem osahanou. Je to spíš na hodnocení dovednostních trenérů, ale je to dobrý doplněk. Když k tomu hráč přistupuje pozitivně a bere to jako nástroj, jak být lepší, tak je to pozitivní věc.