Jak sezonu s odstupem času hodnotíte? Převládá úleva ze záchrany?
Po zápase s Kladnem to byla obrovská úleva. Když se ale na sezonu podíváme zpětně, tak určitě nemůžeme být spokojení. Převládají spíš negativní pocity. 

Kdy si myslíte, že nastal zlom? Bylo to hned na startu sezony?
Těžko říct, kdy nastal moment, že jsme začali bojovat o záchranu. Dá se říct, že to bylo vlastně celý rok. Neudělali jsme žádnou šňůru výher a pomalu to k tomu směřovalo celou sezonu. Nevytyčil bych jenom jediný moment. 

Kdy vám bylo v průběhu ročníku nejhůře?
Určitě při posledním zápase. Já jsem se ho ani nezúčastnil, protože jsem se zranil. Koukal jsem na to z pozice diváka, což je mnohem horší, protože jsem to nemohl nijak ovlivnit. Klukům jsem držel palce v kabině a bylo mi ještě hůř, než kdybych byl na ledě. Naštěstí to zvládli, takže to můžeme hodit za hlavu. 

Jak vlastně k vašemu zranění došlo?
V zápase proti Varům jsem zblokoval střelu a dostal jsem to do lýtka. Utkání jsem dohrál, ale druhý den jsem se na nohu absolutně nemohl postavit. Čekal jsem, až mi splaskne otok, a když jsem zkusil trénovat, tak to bylo ještě horší. Takové blbé zranění, ale bohužel jsem nemohl nic dělat. 

Při uzávěrce přestupů se podařilo přivést několik posil, nejvýraznější stopu asi zanechal Tomáš Pospíšil. Co říkáte na jeho výkony?
Všechny zápasy odehrál velmi dobře. Měl jsem šanci si s ním zahrát v lajně a musím říct, že je to hodně šikovný hráč, který umí nahrát i zakončit. Vyhověl jsem si s ním. Je jedním z faktorů, díky kterému jsme se v soutěži udrželi. 


Litvínov hrál od zisku mistrovského titulu kromě jedné sezony pokaždé o záchranu. V čem je podle vás problém a jak to změnit?
Podle mě to je otázka za milion. Zabýváme se tím po sezoně každé léto, řešíme, čím by to mohlo být. Zkouší se různí trenéři, zkouší se jiná letní příprava, ale ve finále je to všechno stejné. Nevím, nedokážu na to odpovědět.

Z osobního hlediska se vám sezona vydařila, překonal jste své bodové maximum. Co za tím vidíte?
Musím říct, že jsem dostával hodně prostoru. Měl jsem super spoluhráče, se kterými jsem hrál celý rok. Hodně jsem si rozuměl s Ríšou Jarůškem a Samsonem Mahbodem, určitě na tom mají zásluhu. Škoda, že jsem se zranil zrovna v tom nejlepším, když se naší lajně nejvíc dařilo. Ale s tím nic neudělám. Jsem rád, že to dopadlo takhle. 

Mimo to jste letos zastával funkci asistenta kapitána. Cítil jste kvůli tomu vůči mužstvu větší zodpovědnost?
V prvních zápasech jsem to asi trochu vnímal. Chtěl jsem jít hlavně na ledě příkladem. V tom to bylo jiné, ale pak jsem si zvykl, nijak mě to nesvazovalo. Spíš jsem o to víc chtěl makat pro tým, je to pro mě určitě čest.

Zcela jistě sledujete aktuální situaci ohledně pandemie koronaviru. Snažíte se dodržovat vládní nařízení a zůstávat co nejvíce doma?
Samozřejmě to sleduju a dodržuju všechno, jak se má. S přítelkyní jsme zodpovědní, když jdeme ven, tak v roušce, moc se tam nezdržujeme, chodíme akorát se psem. Dvakrát týdně ještě do obchodu a jinak jsme zavření doma. Sledujeme, co bude dál. Doufám, že se to co nejdřív uklidní, a zase se všechno vrátí do normálu. 

Jak se v této době udržujete v kondici?
Na výsledku to třeba není vidět, ale sezona byla stejně náročná, hlavně psychicky. Pár dní jsem si chtěl odpočinout. Doma si můžete udělat nějaká cvičení na břicho a ruce, ale nic víc. Čekám, až se to uklidní a sejdeme se, dáme letní přípravu a dostaneme se do formy.