Rok 1998, zaplněný Staromák napjatě sleduje české tažení proti Rusku. Ve 48. minutě pálí od modré Petr Svoboda, mimo jiné člověk, který také oblékal černožlutý dres. Následné oslavy neberou konce, na led se ze střídačky řítí také Jan Čaloun.

První zastávka: Ústí nad Labem

Narodil se 4 dny před Vánocemi roku 1972 v ústecké nemocnici. Už od mládí měl k hokeji velmi blízko, protože jeho otec pracoval jako provozní technik tamního zimního stadionu. Kontakt s ledem byl takřka každodenní. „Na led jsem díky tátovi mohl, kdykoliv to šlo,“ vzpomíná pro web BezFrází.cz.

Po prvních hokejových krůčcích v Ústí se přesunul do Litvínova. V první sezoně v mládežnických kategoriích odehrál 30 zápasů během nichž zaznamenal 49 bodů. I další ročník byl pro „Čalyho“ plodný, což mu vyneslo první reprezentační pozvánku.
Na mistrovství Evropy juniorů, které se konalo ve Švédsku, odehrál 6 utkání. Svými sedmi body se podílel na zisku bronzové medaile. Po jeho boku hrál například Jan Alinč, Jan Vopat či Milan Hnilička.

V roce 1990 zahájil svou prvoligovou kariéru. V debutové sezoně odehrál 50 střetnutí, ve kterých získal 47 bodů. I další ročníky byly v podobném tempu a Čaloun se stal pravidelným účastníkem reprezentačních srazů. Nejdříve se objevil na juniorském mistrovství v roce 1992, poté o rok později už na dospělém šampionátu, kde získal bronzovou medaili.

 
Vždy platil za ostříleného střelce, což potvrzoval i v národním mužstvu. V posledním ročníku československé ligy také ovládl tabulku střelců, když nasázel 44 branek.

Čaloun už byl v té době draftovaný týmem San Jose Sharks a čekal na svou šanci. Ta přišla v roce 1994. Ročník 1993/94 odehrál v Litvínově a do tabulek si připsal zajímavá čísla: 46 zápasů/ 47 bodů. V té době přišla nabídka odchodu za moře a litvínovský střelec neváhal.

Hurá do světa

Ihned po příjezdu se připojil k týmu Kansas City Blades, farmě Žraloků. V prvním americkém ročníku zvládl odehrát 96 zápasů a do tabulek přidal 96 bodů. Marně čekal na první šanci v NHL, ta přišla o rok později.
 
K San Jose se přesunul kouč Jim Wiley, který dříve trénoval v Kansasu. Vytáhl si šikovného střelce do A týmu. Čaloun se mu za to bohatě odvděčil. „Ze svých prvních čtyř střel jsem dal čtyři branky a vytvořil tak rekord ligy,“ komentuje začátky ústecký rodák.

Poté se však přesunul zpět do Kansasu, kde měl opět velmi dobrou produktivitu. Do nejslavnější hokejové ligy nakoukl znovu o rok později. Jeho anabáze byla ve stylu dvou zápasů, ve kterých nebodoval. Sezonu 1996/97 dohrál v AHL v Kentucky. První rok v nižší soutěži mu vynesl zajímavé ocenění, objevil se v AHL All-Stars teamu.

 
Následující sezonu zahájil ústup ze zámoří a oblékl dres finského HIFK. V témže roce ho také nominoval Ivan Hlinka na olympijské hry v Naganu. Čaloun odehrál tři utkání, ve kterých se bodově neprosadil. Nejblíže brance byl v utkání proti Kazachstánu, nicméně statistika s góly zůstala prázdná. Poté se na jeho místo posunul Milan Hejduk. Nic ale nemění na tom, že Čaloun měl podíl na zisku zlaté medaile. Na oslavy ještě po letech vzpomíná.

Finská zkušenost

Ve Skandinávii se střelci dařilo. Ke zlaté medaili přidal také titul finského mistra. Objevil se rovněž v All-Star teamu SM-liigy. I následující rok byl na cenné kovy úrodný. „Čaly“ získal cenu pro nejlepšího hráče tamní ligy, rovněž získal cenu za největší počet asistencí. Poté se mu na krku houpala další zlatá medaile, tentokrát z mistrovství světa v Lillehammeru.
 
Sezona na přelomu století byla velmi důležitá, protože mu vynesla další zámořské angažmá. Jeho kvality vyzkoušel Columbus Blue Jackets. Po jedenácti zápasech se ale Čaloun vrátil zpět do Finska. V roce 2002 vyměnil HIFK za Blues. V malebném městě na jihu Finska vydržel tři roky, během nichž získal další individuální ceny.
 
Po SM-liize vyzkoušel další kvalitní soutěž, ruskou Superligu. V největší zemi světa odehrál 6 zápasů. Nejdříve pět za Čerepovec, a poté jeden za Novosibirsk. Jeho srdce ho ale táhlo domů. V sezoně 2004/05 odehrál 30 utkání za Litvínov, ale také stihl dva za své Ústí.
 
Další dvě sezony hájil barvy pardubického Moelleru. Poté se konečně dočkal a v roce 2007 přestoupil do ústeckého Slovanu. Nezabránil však jeho vyřazení v nejvyšší lize, a tak následující ročník odehrál ve svém domovském klubu. Ústí dokázalo tehdy druhou ligu vyhrát.

Poslední zápasy hrál Jan Čaloun ve Vrchlabí, kde měl opět zajímavá čísla. Ve své poslední sezoně odehrál 30 zápasů a získal 27 bodů.
Po konci aktivní kariéry se vrhl do aktivit mimo led. Nejdříve vedl mládežnické kategorii Slovanu, poté se přesunul na pozici sportovního manažera. Od roku 2017 vedl ústecký A tým. Jeho působení bylo ukončeno 13. října po sérii sedmi porážek.

Sluší se dodat, že českého střelce vedle hokeje proslavil hokejbal, který stále aktivně hraje. Dokonce v roce 1998 dosáhl na titul mistra světa.

I přes hořkou tečku zůstává Jan Čaloun významným hráčem severočeského, a hlavně české hokeje.