Josef Beránek mladší se v Litvínově podílel na extraligovém stříbru v roce 1991. Poté zamířil do NHL, následně působil také ve Vsetíně a hlavně ve Slavii.
Nyní se vrátil do mateřského klubu, kde začal pracovat jako sportovní manažer.

"Dostala se ke mně informace, že se v Litvínově otevírá možnost nastoupit na post sportovního manažera. Tak jsem se přihlásil, vzhledem k tomu, že jsem tu vyrostl a ke klubu mám stále blízko. Roli pro mě hrál fakt, že ve vedení klubu je Jirka Šlégr, to pro mě byla motivační věc.

Po největším úspěchu v historii klubu zde byly sezóny, které se nepovedly podle představ, a já se teď můžu zapojit do práce na tom, aby Litvínov zase dostal ten punc, který mu náleží. Jsem rád, že se na tom můžu podílet.

Má náplň? Kluby dnes nevycházejí jen ze své mládeže jako dříve, musí hráče shánět. Pak je tu administrativa, spolupráce s hlavním trenérem a dalšími kouči ve věcech, které přináší sezóna, být jim nápomocen.

Změna od ledu do kanceláře? Je to jiná práce. Trénování je trochu specifičtější a mám ho rád, ale tohle je návrat do naší nejvyšší soutěže a navíc do klubu, který mám rád. Širší obzor a zkušenosti, které mám, pro mě určitě nebudou na škodu. Byl jsem hráč, trenér v extralize, v první lize, u mládeže, teď budu manažerem. Je to pro mě posun, vidět zase hokej z jiné strany. Tím, že jsem se vrátil do Litvínova, je to pro mě o to zajímavější.

Debaty s otcem? Považuju ho za jednoho z nejlepších trenérů, co jsem kdy poznal. Tahle generace, co nás vychovávala, to myslím svými výsledky dokázala. Ted jsou sice nové trendy, ale řada věcí zůstává v principu stejných. Nová generace se myslím od té starší některé důležité věci nenaučila.

Dojíždění z Prahy? Nemám s tím žádný problém. Tím, že jsem z Litvínova, mám zázemí tady i v Praze.

Papírování – něco nového pro hokejistu? Do určité míry to pravda je, ale myslím, že ve spolupráci s panem Ryklem, který se tomu už dlouho věnuje a má zkušenosti, to zvládneme. Navíc tím, že se spousta věcí mění, se zdokonalování musí věnovat každý manažer.

Trh? Je trochu zkažený, prospělo by mu, kdyby se všechny věci narovnaly. Dříve to bylo postavené na TSM-kách, pak nastoupilo shánění hráčů. Ne vždy rozhodovaly jen výkony. Měla by se najít úměra toho, jak se hráči budou oceňovat za své výkony. Pokud se v tomto najde rovnováha, pomohlo by to klubům i hráčům.

Mládež dnes není na takové úrovni, jakou by si asi každý klub představoval, takže je to i o hledání a spolupráci se skauty. Litvínov si v minulosti uměl hráče vychovat, ale pro řadu z nich nebylo v kádru místo a tak odešli jinam. Nejdůležitější je, aby se chtěli vracet domů a pokud se tak děje, je to důkaz dobrého fungování klubu.

Skauting? Musí být, trh v mládeži dnes moc bohatý není, a když se nám hráči dostanou na určitou úroveň, odchází do zahraničí. Mají pocit, že se odtud do NHL či jinam dostanou spíš, než z naší soutěže. Ty kluky je třeba najít, pomáhat jim, pracovat s nimi tak, aby zůstávali doma, rozvíjeli se tady a až potom třeba odcházeli. Nebo naopak, aby se pak rádi vraceli domů.

Trh nyní nenabízí tolik hráčů v kvalitě, jakou kluby potřebují, proto u nás hrají zahraniční hráči. Je to o skautingu a o spolupráci s příslušnými lidmi. Těžko můžeme sami sledovat všechny hráče, co působí v zámoří nebo někde jinde daleko.

Hokej u nás začala dělat spousta lidí, kteří mu nemají tolik co dát, spíš z něj brali. Nemusí to souviset s tím, jestli hokej hráli nebo ne. Někdo může pracovat výborně s mládeží, ale ne se pohybovat na nejvyšší úrovni. Důležité je, aby se k hokeji vraceli lidé, kteří to mohou někam posunout.“