(1) Když já, tak i tým
Nevím, jestli je to příběh, ale spíš takový přání litvinovskýho fanouška... Už to začalo loňským koncem sezony, kdy jsme vyhráli všechny utkání Play outu. Já byl na všech domácích utkáních a říkal jsem si, to není možný, my už o nic nehrajem a ti hráč makaj, jak když jde o titul...
Hned jsem si říkal: ti už začínaj novou sezónu, že to budou chtit napravit. Ano, začalo to tím, že Viktor Hübl dal v 1. kole hned v první minutě gól a radost jako blázen.
Bylo vidět, jak jdou do toho s vervou a já si říkám, letos to určitě dopadne dobře. V prvním kole?! Myšlenka bláznivá, ale jak šla ta sezóna dál a dál, byla stále lepší.
Bylo hodně parádních okamžiků. Nejvíc mám v paměti přivítání hráče číslo 88 v utkání zrovna se Spartou, kdy celej stadión drží v ruce číslo 88 a ten hráč dá ještě k tomu góóól a vítěznej mač.
Základní část skončila a já sleduju a tipuju naší Žlutočernou trefu a skončil jsem v bodování na 1. místě. Nepředstavitelný...
Tolik fanoušků a ja jsem první, když jsem nikdy nic nevyhrál a to jsem si řekl: jestli já jsem vyhrál, vyhrajeme i TITUL. Ano, povedlo se a já děkuji za tu celou sezónu a za to potěšení všech litvínovských fanoušků.
A to potěšení si zařvat: Joooo... Jsme MISTŘI
S pozdravem T. Zvonař

(2) Náhody?
Tohle není až takový příběh, ale spíš souhra náhod a nebo znamení! :)
Já se narodil 11. 3. 1996, Martin Ručinský se narodil 11. 3. 1971. Je mi 19 a přesně před 19 lety byl Litvínov ve finále. Dnes po 19 letech to kluci vyhráli i s Martinem! :)
Je to taková mála souhra náhod! :)
Viktor Kvasnička

(3) Štěstí z Rumburka
Ahoj, milá Chezo!
Chystám se na cestu na oslavy, snad cestou nastoupí i někteří přátelé. Protože, a to je hlavní meritum mého sdělení, letos jste postupně svým krásným hokejem a sympatickým vystupováním získali ohromnou prestiž a spoustu nových fandů!
Díky Vám všem. Ty největší příběhy totiž psali hráči, trenéři (fantastičtí), Ropáci on Tour a další lidé kolem klubu.
Pracuju v NÚV, jehož ředitelem se stal v roce 2011 V. Hořejší, který byl nějaký čas i ve vedení litvínovského klubu. Na začátku března skončil ve funkci, ale s rukama-kolegy jsme s ním šli na oběd.
A já se ho zeptal rovnou: má Cheza letos na titul? A Hořejší řekl, že asi víc než kdy jindy. Ptal jsem se na to hlavně proto, že jsem věděl, že jeden z nás, Matěj Bulant, se stává vlažným fanouškem.
Od té doby jsme probírali přípravu na play off a všechny zápasy. Oba jsme se utvrzovali, že vůle a talent, forma, nadšení a navrch ty neskutečné příběhy (Petri, Růča, Guma…) dovedou klub k prvnímu titulu.
A taky že jo! Ve středu jsem všem lidem z březnové schůzky napsal, že to vyhrajeme v základní hrací době. Sice to byl nečekaný fofr, ale o to dojemnější.
Je jasné, že v těch neskutečných posledních osmi minutách utkání v Třinci má prsty Ivan Hlinka a svíčka jeho paní.
 Před posledním zápasem další vlažný fanoušek, Sparťan jako poleno a můj spolužák z gymnázia Rumburk Jirka Arnold, nadával jak křeček. Pár jeho kámošů ho dotlačilo k sázce na šestý zápas…
Tak jsem mu  napsal: Jirko, stejnej, ba větší tlak, bude na Třinecké! Tak zkus štěstí a vsaď i na sedmý zápas!
Byl jsem rád, že Jirka ve čtvrtek v půl devátý dal na FB status, že nám všem děkuje, že vyhrál a zve nás na panáka! Je vidět, že litvínovské srdce bylo velké – věřili jsme všichni!
Litvínovská vítězství nás provázela na cestách, protože s manželkou jezdíme skoro každý týden v pátek z Práglu na sever a v neděli zase zpět. Tak radostné cestování, jak jsme zažívali letos díky „S mikrofonem za hokejem“, nepamatuju!
Až na jeden případ. Při odjezdu z Rumburku jsme vedli na Slávce 3–0. Vzpomínáte na ten zápas? Mistr a sestupující se střetli v sezóně poprvé a Slavia nakonec vyhrála 6–3. Jejich poslední radost?
Těším se dnes mezi Vás, pěkný den!
Mgr. Petr Koubek

(4) Sázka 1
Zdravím do redakce, musím připojit i svou trochu do mlýna.
Začátkem srpna mi přišel direct mail od bet-and-win s tím, abych si na něco vsadil. Tak jsem se přihlásil a zjistil, že tam mám na účtu po MS v hokeji ještě asi 360 Kč.
Koukám, bylo to 5. srpna 2014, že jsou vypsány kurzy na mistra ČR TIPSPORT EXTRALIGY. Říkám si, co s těmi drobnými, vsadím na vítězství svého milovaného Litvínova.
Kurs byl hodně špatný co do víry ve výhru, hodně dobrý pro mou peněženku :-). Tak jsem tam dal 350 s vírou, že by sezóna mohla být dobrá. No a včera jsem inkasoval výhru 6800 Kč.
Tak jsem to částečně s kamarády „rozfofroval“ při vítězných oslavách. Podotýkám, že ten den, kdy jsem vsadil, nebylo myslím odehráno ještě ani jedno přípravné utkání…
Zdraví VRATA, Vratislav Uher

(5) Oslava ve třídě
Pocházím z Litvínova, ale osud mě zavál do Prahy, kde učím na jedné základní škole.
Se svými páťáky jsem letos na začátku sezony navštívila akci na pražském Výstavišti, takže řeč přišla na hokej. Většina dětí fandí (bohužel) Spartě či jiným pražským klubům, jeden Třinci a já samozřejmě našim :-).
S fanouškem Třince jsme se hecovali, kdo že to letos vyhraje. Jak oba naše týmy postupovaly v play off dál, začali vše sledovat i ostatní žáci. A v pátek mě přivítali skandováním: "Litvínov, Litvínov!"
Takže jsme si místo matematiky pustili litvínovskou hymnu...
Mám obrovskou radost, že to letos Litvínovu konečně vyšlo!
Zdraví vás Monika Majerová

(6) Mezi dvěma láskami
40 let žiji v Bílině. V sezoně 1990-91 jsem byl vtažen do toho krásného šílenství zvaného fandění.
Po dobu studií na střední škole jsem byl přítomen téměř na všech zápasech našeho klubu. Aktovku hodit do úschovny na nádraží v Mostě a hurá do Litvínova.
Po nástupu do zaměstnání má docházka značně utrpěla, ale i přesto jsem za ty roky vynechal minimum zápasů play off. Té dovolené, co na to padlo...
Proč ale píši? Protože od 1. 5. se stěhuji za svou láskou (HC Litvínov je hned těsně na druhém místě) do Prahy a tudíž mé návštěvy na stadionu budou velmi řídké.
Proto jsem nesmírně rád, že jsem si mohl vychutnat vítěznou sezonu dříve, než se odstěhuji. A řeknu vám, byla to jízda... Vše do sebe tak zvláštně zapadlo, až mi to připadá jak zásah shůry.
Věrný samozřejmě zůstanu i nadále a slibuji, že slávu naší Chezičky budu šířit i ve stověžaté matičce Praze.
Obrovské díky a snad se ještě někdy uvidíme...
Radim Šťastný

(7) Ježíšek poprvé
V předvánočním čase si naše desetiletá dcera Renda psala o dárky.
Na jejím přání pro Ježíška byla mimo jiné i skupina písmen, která nedávala smysl. Rozluštění bylo prosté. TELH znamenalo, aby Litvínov vyhrál ligu.
To byl oříšek i pro Ježíška, ale její vánoční přání se splnilo 23. 4. 2015. Myslím, že to tam s tím Ježíškem Ivan dobře zařídil...
Tak všem hodně splněných přání.
Helena Pešoutová z Kadaně (ale jen posledních dvanáct let, jinak z Litvínova)

(8) Školní oblek
Rozhodl jsem se, že i Vám napíšu příběh mého synka, co vše zažil s hokejovým Litvínovem a jeho titulem.
Příběh začíná vlastně možná již před skoro 5 lety a nebo možná ještě dříve...
U nás se potvrzovalo pravidlo, že se fanouškovství přesouvá z generace na generaci. Můj táta fandil Litvínovu, já mu začal fandit v 1. třídě (1978) a můj synek: poprvé jsem ho vzal na hokej 17. 9.2010, to mu byly 2 roky a dva měsíce... Slavia - Litvínov.
Úvodní zápasy sezón jsme si nenechávali ujít - neb tam to začíná (Plzeň 14. 9. 2012, 12. 9. 2013 doma Zlín- rekonstruovaný stadión... atd). Až letos nám to na 1. zápas časově nevyšlo.
Zato jsme se na novou sezónu řádně vybavili, především novými dresy. Můj synek Jeníček si ho hned chtěl vzít do školy, chodí do první třídy.
A mě napadla hned následující odpověď: teď ne, budeš si ho moc vzít až následující den, když Litvínov vyhraje titul. Pouze a jenom tehdy.
Celý školní rok od podzimu se na to těšil a náležitě fandil. Jak na stadionech, tak případně u TV, či v nouzi u rádia.
V průběhu sezóny se mi podařilo mu vysvětlit, co to je a jak se hraje play off a co je potřeba. S pokorou jsme si to užívali dál.
Jenže na začátku finále play off onemocněl (zánět středního ucha) a nejen tedy, že nemohl cestovat do Třince a Litvínova, ale vzdalovala se mu i vidina toho "dresu" ve školních lavicích.
Držel se ale statečně a fandil dál, protože to klukům moc přál.
Při pátém utkání mu bylo jasné, že v případě výhry bude slavit titul, ale bez "vyučování v dresu". Tak prohru rychle hodil za hlavu a v pondělí ráno mu již bylo výrazně lépe s tím, že ve středu měl naplánovanou paní doktorku a poté možná na jednu hodinu školu. Ale ne celý den.
Jenže přišel šestý zápas. Po něm tedy opravdu věřil, že s tím dresem v pátek půjde. Lékařka ho "uschopnila" i když na cestu do Třince to bohužel nebylo...
Když jsem se v brzkých ranních hodinách vracel z Třince, už nemohl dospat a probudil se již kolem půl páté a čekal na mě. Měl obrovskou radost, dres připravený. Ale nezapomněl dodat: "Je to tam - kluci mají titul, a to je to hlavní..."
Pak už nastala cesta do školy v dresech. Krásné ráno, lidi nás zdravili, kynuli a ukazovali palce nahoru - od popelářů, tramvajáků, řidičů aut, co nám stavěli před přechodem. Lidi, co venčili pejsky...
Možná si řeknete normální, po takovém úspěchu - ale to bylo v PRAZE, kde přebýváme a kam chodí do školy...
Ve škole již všichni pokyvovali hlavou, jako že to Litvínov dobře zahrál a třídní paní učitelka to vzala opravdu velmi dobře. Jeníček byl celé vyučování i následně v družině v litvínovském dresu a nakonec ho měl i odpoledne, kdy jsme byli ve městě.
Prostě se dočkal a to díky litvínovským hokejistům.
Mimochodem s paní učitelkou jsem se žákům snažil zdůraznit, že si to Cheza zasloužila celoroční tvrdou prací (ta začala v červenci a září 2014) a tak teď můžou pár dní slavit.
A že když budou oni též pilní ve svých úkolech, taky se úspěchu dočkají.
Ještě bych ale rád vzpomenul 4 zážitky či historky, které má synek z letošní (mistrovské) sezóny:
14. 10. 2014 Sparta - Litvínov (0:1) na Spartě.
Přijdeme do hlediště, Jenda se podíval na sedačku, vidí sparťanský znak a s ledovým klidem si vytáhne "litvínovský podsedák". Lidi okolo pouze polknuli.
30. 11. 2014 Pardubice - Litvínov (6:3). Vedle nás sedí paní, taková dáma a má svítivě žlutý kabát a černé kalhoty. A hlavu (s nosem) trochu výše.
Fandí Padubicím a Jeníček svým dětským hlasem povídá: "Paní, proč jste přišla ve žlutočerném a fandíte Pardubicím?" Nemohla najít slova na odpověď.
13. 3. 2015 Litvínov - Pardubice (4:0, 1.kolo play off). Vyprodaný ZS IH a my každý máme Brejk. Ptám se Jendy - kolik máš číslo?
Spíš jsem ho ale zkoušel z čísel a předpokládal, že má o číslo níže než já (brali jsme si je spolu). Takže 498 a on povídá: "483."
Já: "Opravdu?" Měl ho a šel střílet. Vždycky se ptá, za těch pět let ho nikdy nevylosovali, až teď, když je plný. A 6000 lidí skandovalo: "My chceme gól!"
Je pravda, že pan Průša se třikrát ptal, jestli ten malý je opravdu z Prahy... Nezapomenutelný zážitek.
20. 4. 2015 Jak jsem již psal Jendovi se udělalo o něco lépe a protože chtěl mít i on jednu památku z finále, tak jsme zajeli na letiště v Ruzyni (kam to máme 5 minut) pro podpisy třineckých hráčů.
No koukali, když vylezli z haly a tam byl vedle jejich autobusu pouze a jenom malý chlapec, v litvínovském, a s prosbou o podpisy... Pouze jeden hráč se odmítl podepsat.
A možná nakonec ještě jednu věc. Když jsme byli v sobotu v Litvínově na náměstí na oslavách, tam měl Jenda jedno přání: vyfotit se s Michalem Trávníčkem, protože právě dres s číslem "5" si kvůli němu na podzim vybral.
V podvečer najednou někdo říká: "Jo, teď tady šel a pospíchal, musí zavézt domů rodinu." Již jsme ho nezastihli a Jenda povídá: "No, Tráva bude pokračovat a oni to vyhrají příští rok, tak si na něj počkám."
Pak jsme ještě naposled dojeli k zimáku a Jeníček povídá: "Třeba za několik let tady budeme my dva vzpomínat na to, jaká to byla krásná mistrovská sezóna 2014/2015 a co jsme všechno tenkrát zažili...
Celé to ukončil větou: "Už teď se mi stýská a těším se na září, až to zase všechno vypukne!"
Jan Baier

(9) Sázka 2
Tak já tedy také přispěju do té mistrovské mozaiky.
Před začátkem této sezony v září jsem si řekl, že už by to letos mohlo klidně i vyjít (výborný gólman, rozšířená obranná pásma, která by nám určitě mohla vyhovovat při přesilovkách atd.).
A chystal jsem se na to vsadit u některé ze sázkovek 2000 Kč (jinak skoro vůbec nesázím a na náš titul bych si tedy vsadil poprvé).
Kurzy byly tuším kolem 1:70. Jenže uběhlo září a půlka října a já na to prostě z různých důvodů zapomněl. Kurz šel postupně dolů a pak už to ani nemělo cenu vsadit.
Tolik můj příběh. Jako bývalý dvojnásobný vítěz vaší tipovačky Žlutočerná trefa jsem to asi vsadit měl, že ano...
Karel Wildner

(10) Tetování
Před mnoha lety jsem si dal s kamarádem slib: pokud někdy Litvínov vyhraje titul, musíme si tuhle událost nechat vytetovat! Zatím jsme v tomto ohledu úplná „holátka“…
Čas běžel, narodil se mi první syn a letos byl na cestě druhý. Manželka tušila, že letošní play off bude dlouhé a byla smířená s tím, že první měsíc jí s novým potomkem moc nepomůžu.
Když se 17. března narodil, nestihl jsem být u první venkovní výhry v Pardubicích, ale zážitek z porodnice byl stejně euforický. Potom už jsem kromě dvou zápasů viděl vše na vlastní oči!
Musím za to poděkovat trpělivé manželce i kamarádům, bez kterých bych lístky nikdy nesehnal. Opravdu krásné jaro 2015!
Jo, zapomněl jsem dodat, že synek se jmenuje Vojta a k prvnímu svátku 23. dubna dostal nejlepší možný dárek (který časem určitě ocení). Starší syn je Jirka, takže druhý den slavil taky…
No a teď už jen vymyslet, co si s kamarádem necháme vytetovat.
Jan Elexa, Postřižín

(11) Plzeňákovo přání
Dovolte, abych také přispěl.
Pocházím z Chebu, teď pracuji a bydlím v Plzni. Litvínovu fandím cca 40 let. Na CHEZU jezdím několikrát za sezonu.
Na domácí finálové zápasy jsem měl objednaný v Litvínově hotel a zakoupené vstupenky. Bohužel jsem náhle onemocněl a na zápasy se nedostal. Posloužili však někomu jinému.
Po šestém zápase jsem byl "zlomený". Před tím posledním mi jeden bývalý kolega (Plzeňák) napsal: "Dobrý tým nikdy neprohraje tři důležitá utkání po sobě. A oni dobří jsou. Vzpomeň si na Plzeň a buď klidnej. Vyhrajete..."
Tak se taky stalo. V práci jsem celé play off chodil s plackou a šňůrkou HCVL a doma měl celé play off chladit šampáňo polepené samolepkou VERVY. Už ho nemám. A to je dobře...
Josef Gruncl

(12) Ježíšek existuje!
Ráda bych vám napsala svůj příběh, který souvisí s titulem.
Na začátku srpna roku 2014 jsme se s přítelem chystali na dovolenou a jelikož máme malého pejska, tak jsme vybrali dovolenou v Česku.
Odjeli jsme do Krušných hor na Boží dar. V tu dobu jsme již věděli o prázdninové soutěži a tak jsme přemýšleli, jakou fotku bychom do soutěže mohli vytvořit.
Prvotní nápady nebyly vůbec dobré a tak jsme všemu nechali volný průběh. Přijeli jsme na Boží dar, ubytovali se v hotelu a šli na první procházku.
Zanedlouho nás zaujala "Ježíškova schránka", která je určena převážně pro děti, ale řekli jsme si, proč by si dospělý člověk nemohl něco přát? Ježíšek je tu pro nás všechny, plní přání všem od nejmenších po nejstarší.
V infocentru jsme si koupili pohled, nechali dát na něj razítko Božího daru a napsali přání. Je zvláštní, že bez váhání jsme oba ze sebe vyhrkli jediné a stejné přání.
A protože vždy u sebe vozíme dresy a všechny možné předměty související s naší milovanou Chezou, tak už nebyl problém nejen přání sepsat, ale i nafotit a fotka byla ihned zaslána do soutěže.
Samozřejmě jsme si přáli, aby naše přání Ježíšek vyplnil, ale přeci jen v nás byla malá dušička. A po čtvrtečním večeru, kdy naši kluci ten vytoužený titul vybojovali, jsme na celou Prahu zvolali - "Ježíšek existuje! Děkujeme Ti."
Toto je náš příběh. I letos máme již zaplacenou dovolenou na Božím daru, rádi bychom z toho udělali tradici. Každý rok se tam podívali a každý rok vhodili své přání do schránky.
Co si budeme přát letos, to se nechte překvapit, ale jisté je, že přání bude opět souviset s naším milovaným klubem.
Děkuji a s přáním krásného dne,
Jana Berná a Jan Vlasák

(13) Sázka 3 - Plný buben šampaňského
Příběhů či postřehů mám k uplynulé sezóně mnoho. Za všechny ale vybírám tento.
Píše se rok 2014, konkrétně 12. září, tedy čas krátce před začátkem nového ročníku Tipsport extraligy, a já se po dlouhém rozmýšlení odhodlávám navštívit sázkovou kancelář a vsadit na vítězství Litvínova v lize.
Celkový kurz 30:1, sázka za 100 Kč, možná výhra 3000 Kč. O tomto kroku nezávazně přemýšlím již delší čas (v řádech let) a od jeho provedení mě nakonec neodrazuje ani fakt, že minulou sezónu byl kurz vyšší (40:1), ani moje celkově spíše neúspěšná bilance v "soubojích" se sázkovými kancelářemi.
Většinou je totiž tým či hráč, na kterého vsadím, schopen prohrát i s největším outsiderem, takže mi logicky na mysli vytane obava "Co když to té Cheze svou sázkou zkazím?".
Na druhou stranu si říkám, že na vítězství Litvínova v lize jsem ještě nikdy nevsázel, a přece se nikdy neudálo. Čili chyba asi nebude "na mém příjmači" a když si tedy teď vsadím, TAK TO NAOPAK TŘEBA KONEČNĚ VYJDE...
Ric, pic, vsazeno, a já pečlivě ukládám tiket do svého prasátka (které je ve tvaru takové kulaté veselé kravičky se žlutou kůží a černými skvrnami - za 20 Kč v Rossmanovi. No, nekupte to ;-)).
Z pověrčivosti se chystám nechat tiket v kasičce kravičce až do "rozhodnutí"... Prvních několik kol, Cheza je na prvním místě v tabulce, a já si v duchu říkám "pískej konec".
V další části sezóny Cheza již okupuje druhé místo a tak se raději přesvědčuji, zda jsem vsadil skutečně "celkového vítěze" a ne jen "vítěze základní části". Zjištění, že je vše "v pořádku", mě následně nechává po celý zbytek základní části v naprostém klidu.
Stejně tak i na začátku play-off. Jenže jak vyřazovací boje běží a Cheza pořád ne a ne vypadnout, začínají se mi do hlavy pomaloučku vkrádat myšlenky typu "co kdyby to náhodou vyšlo", "je začátek dubna a můj tiket ještě hraje", atd.
Při následné "preventivní" kontrole tiketu pak s hrůzou zjišťuji, že jeho více jak půlroční "pobyt" v kasičce kravičce na něm zanechal "smazatelné" stopy a že skoro není možné přečíst, na co že jsem to vlastně vsadil.
Hrůzu z toho, že mi jej v sázkovce nevezmou, rychle plaším jeho opětovným uschováním a opakováním zaříkadla, že "jsme ještě nic nevyhráli".
Nicméně před finále (a hlavně po dvou úvodních vítězných zápasech v Třinci) se už neudržím, a o existenci tiketu informuji lidi z mého nejbližšího okolí (možná pro zvýšení sebedůvěry, motivace, vášně... já vlastně ani nevím).
Střih. Je pátek "ráno" a já po příjezdu z Třince a přivítání mistrů u našeho zimáku z posledních sil usedám doma k počítači. Píši "vítězný" status na facebook, letmo zkouknu tu řeku oslavných příspěvků a zároveň kontroluji výsledek mého tiketu. Je tam zelená fajfka! Joooo!
Vybrat výhru si však ten den nestihnu, protože se probouzím až v době, kdy už má sázková kancelář zavřeno. Nevadí - v sobotu je taky času dost.
Peníze si vybírám cestou na oslavy na náměstí, a v rámci udržení nějaké té "rovnováhy ve světě" už přesně vím, co s nimi udělám: Peníze vyhrané díky vítězství Chezy v lize přece nemůžou skončit jinde než na oslavě vítězství Chezy v lize ;-).
Navíc díky nim můžu uskutečnit svůj dávný slib, že "sice nevím, kdy tu ligu vyhrajeme, ale až ji jednou vyhrajeme, tak půjdeme s bubnem rovnou na Loutkárnu, tam ho otočíme vzhůru nohama, naplníme šampaňským, a to následně brčky vypijeme".
Hokejisté sice mají svůj pohár, ale "náš" buben má obsah o něco větší, takže v něm mizí 5 lahví šampaňského jako nic (a dokonce nám potom ani netrvá nějak moc dlouho to vypít)... ;-)
Využití výhry z tiketu myslím ideální, protože tohle si každý účastník akce bude pamatovat až do konce života (a kdyby náhodou ne, tak koukne na facebook, kde už jsou teď z této oslavy fotky i videa)... ;-)
P.S.: Někteří kamarádi mě hecovali a ptali se mě, proč jsem to nevsadil rovnou za tisícovku. Má odpověď?
1) Sázejte na Chezu před ligou za TISÍCOVKU.
2) Sázejte na Chezu před ligou za tisícovku, KDYŽ JI NEMÁTE.
3) Sázejte na Chezu před ligou za tisícovku, A VYHRAJTE PAK 30 000 Kč - to by to potom při oslavách zavánělo hromadnou otravou alkoholem!
Takže nakonec možná dobře, že jsem to vsadil jen za těch 100 Kč. Ale hlavně je dobře, ŽE TO CHEZA VYHRÁLA!!! ;-)
S Pozdravem Bc. Dalibor Frýba, fanoušek, bubeník, člen RoT

Hlasujte pro nejlepší příběh v anketě!

(Pozn. red.: názvy příběhů jsou redakční, texty byly až na drobné úpravy ponechány v doslovném znění).