Odešel další z mohykánů litvínovského hokeje, bývalý hráč, trenér a funkcionář.
S naším klubem byl Ladislav Štěrba spojený více než 60 let. 

Do Litvínova přišel z Moravy, z (Menšíkových) „Vančic“ (Ivančice) v roce 1955, kdy tým nastupoval ve třetí nejvyšší soutěži.
Spolu s několika dalšími byl "Laďa" tvůrcem litvínovského zázraku, kdy se prakticky stejná parta (Zímové, Kýhos, Hudec, ing. Říha, Galina, Suchý) pod vedením Františka Voříška prosadila z krajského přeboru během neuvěřitelně krátké doby až mezi československou elitu (1959).

Na ledě byl poctivým hráčem a velkým bojovníkem. Spoluhráči přezdíván „Čabajka“ patřil k nejlepším střelcům týmu.
Před brankou se prosazoval díky důrazu a nebojácnosti. I po (tehdy veteránské) třicítce dokázal nastřílet v lize dvacet branek v pouhých 26 zápasech! Kariéru v prvním mužstvu končil už se začínajícím mladíkem Ivanem Hlinkou. 

V osmi ligových sezónách nastřílel ve 221 zápasech 89 gólů.
Několik sezón poté, až do roku 1970, ještě úspěšně působil v „B“ mužstvu. Přijel z "fabriky", svlékl montérky, a hrál.

Po skončení kariéry pracoval až do 90. let v různých funkcích ve výboru oddílu. Byl ředitelem turnaje O pohár ředitele Chemopetrolu (dnes Unipetrol RPA). Dříve také trénoval mládež a zároveň se jako stavbyvedoucí podílel na většině hokejových staveb včetně prvního i druhého zimního stadiónu.

Podobně jako Miroslav Říha byl dobrým tenistou. Hrál i po osmdesátce, ještě v roce 2014, na kurtech u Koldomu, které v roce 1959 budoval. Byl zde trenérem TSM a členem výboru tenisového klubu, který v Litvínově dokázal uspořádat několik ročníků mistrovství republiky za účasti Kodeše, Hřebce, Pály, Zedníka a dalších tehdejších hvězd.

V roce 2011 navštívili stadión kvůli reportáži o budově redaktor a fotograf serveru aktualne.cz. Chtěli mluvit s někým z pamětníků a volba nemohla padnout na nikoho jiného. Z té doby je třetí fotografie pana Štěrby, a asi poslední v jeho milovaném prostředí.

Desítky let nevynechal žádný domácí zápas, ať mistrovský či přípravný.

„Když obří kovové nosníky (dodnes nesou střechu stadiónu) dosedávaly na zabetonované sloupy podél delších stran kluziště, krve by se ve mně nedořezal,“ vzpomínal před časem na zastřešení haly v roce 1965, na němž se významně podílel.
„Všechno bylo vyměřeno na milimetry. A když i poslední nosník přesně dosedl do otvorů nahoře na sloupech, nikdo si neumí představit, jak jsem si odechl..."

Ladislav Štěrba bude chybět. Poklonit se jeho památce a zapálit svíčku můžete před pokladnami (severní strana stadiónu).

Čest jeho památce.
(Poslední rozloučení se uskuteční v kruhu rodinném)