Ať pršelo, sněžilo, mrzlo, padaly kroupy – Vráťa Bílek alias "Kozel" nikdy nechyběl v hledišti po celé republice.

To byl dostatečný důvod pozvat skromného muže k rozhovoru. Perlička – „Kozel“ je rodákem a dodnes bydlí... v Chomutově!

Kdy vaše série nepřetržitě navštívených zápasů začala a kolik čítá k dnešnímu dni?
„Začal jsem v ročníku 2013/14, v posledním zápase play out s Chomutovem (3:2), to bylo 23. března 2014. Nyní je to 145 utkání, 73 doma a 72 venku.“

Víte o někom podobném v jiném klubu?
„To nevím… Ale v našem klubu snad podobnou sérii kdysi držel známý fanoušek Pepa Kulhánek. A za mnou je momentálně Ivan Vácha s 92 zápasy.“

Máte spočítané kilometry?
„Mám, je to 18 222 kilometrů, tedy bráno jen tam. Takže chcete-li celkem 36 444. Ještě k tomu lze připočíst kilometry, které jezdím na domácí zápasy z bydliště, těch bylo 1825. Čili krát dvě 3650. “

Takže 40 094, to je jako jednou kolem rovníku… Kolika dopravními prostředky jste se na utkání dopravoval?
„Jen třemi, vlakem, autem a městskou hromadnou dopravou.“

Jak to zvládáte časově?
„Kdybych nebyl v invalidním důchodu, asi by to nešlo. Musím se vždycky přizpůsobit časům vlaků a nebo jsem také závislý na tom, jak se domluvíme s ostatními, na odjezdu a podobně.“

Hrozilo někdy zmeškání zápasu? Přijel jste někdy pozdě?
„Zmínil bych jedno utkání, ve Zlíně v únoru roku 2015. Je to daleko a nám se cestou porouchalo auto. Viděli jsme až posledních sedm minut a v nich dva góly, jeden domácích a jeden náš. Prohráli jsme tenkrát 4:2.“

A co nemoci?
„Mám štěstí, že jsem vážněji nemocný nebyl. Teplota, nachlazení, to ano, k tomu párkrát došlo. Ale jsem takový blázen, že mě to nezastavilo. I když třeba v Praze na hlavním nádraží se kolikrát čeká na spoj v zimě i dvě hodiny.“

Váš nejoblíbenější litvínovský hráč současnosti?
„Michal Trávníček.“

A z dřívějška?
„Tak to je jasná volba – Robert Reichel.“

Který cizí stadión máte raději než ostatní?
„Vítkovice nebo Třinec… Třinec je ale spíš výjimkou, mám podstatně radši starší zimáky, než nové arény.“

Došlo někdy v hledišti ke konfliktu s příznivci soupeře?
„Během této série spíš ne, až na občasné pošťuchování.“

Spíte někdy v dějišti zápasu?
„V mistrovské sezóně jsme se zájezdem Ropáků on Tour spali v Brně a v Třinci. Kromě toho ještě asi dvakrát.“

Poskytne někdy nocleh kolega-fanoušek soupeře?
„Ano. Třeba ve Vítkovicích jsme spali u kamarádů.“

Co se stane, až vaše série jednou skončí? Polevíte nebo hned zkusíte nastartovat další, stejně úspěšnou?
„Každopádně budu chodit na hokej dál, jak čas a zdraví dovolí. Ale myslím si, že takovou sérii už nikdy nezopakuju. Je v tom i hodně náhod a štěstí a taky to něco stojí.“

Na závěr nás Vráťa požádal o laskavost (rádi jsme vyhověli): „Jestli můžu, chtěl bych touto cestou poděkovat všem fanouškům, co v té mé sérii byli alespoň jednou podpořit náš klub a hráče. A pak hlavně řidičům, co mě vezli.“

Tak hodně štěstí na dalších cestách za hokejem!