Stanislav Dietz: „Mám motivaci něco dokázat“

Do obranných řad získal Litvínov čerstvou akvizici, Stanislava Dietze. 26-letý zadák s parametry 194 centimetrů a 88 kilogramů se s týmem v těchto dnech připravuje na novou sezónu.

This text will be replaced


Jak se váš příchod do Litvínova zrodil?
„Já jsem v Hradci nebyl minulý rok moc spokojený a už okolo prosince jsem žádal o výměnu…“

…to je zvláštní, podle čísel by člověk řekl, že minulý rok byl váš nejlepší… Odehrál jste až na tři všechna utkání, celkem šedesát, v základní části zaznamenal ve 49 utkáních 19 kanadských bodů, v plus/mínus bodech jste byl dokonce +14, což je šestý nejlepší výsledek mezi obránci celé extraligy…
„V tomto ohledu to asi má nejlepší sezóna byla, ale necítil jsem dobře. Hodně prostoru v Hradci dostávali cizinci. Oni sice argumentovali, že mám také dost velký "ice time", ale já necítil velkou důvěru trenérů, s Pavlem Hynkem jsme si navíc nějak nesedli. Po návratu z nároďáku jsem hrál méně, ke konci sezóny už jsem na přesilovky a oslabení prakticky nechodil. Chtěl jsem být pro tým užitečnější. Jsem rád, že jsem teď tady, mám motivaci něco ukázat a dokázat, chtěl bych se prosadit a pomoci týmu.“

Vlastně jste si prohodili týmy s Filipem Pavlíkem. Víte o tom, bavili jste se?
„Vím to, ale nemluvili jsme spolu. Tuším taky, že to nebyla klasická výměna, spíš náhoda.“

Celý letopočet vašeho narození se nese ve znamení pouhých tří číslic: 0, 1, 9 (10. 9. 1990)… Napadlo vás to, jste na čísla pověrčivý?
„Ani ne, i když je to docela hezké, mít takový datum. Pověrčivý na čísla nejsem, jen jsem v mládežnických kategoriích hrál vždycky s číslem 90, podle roku narození.“

Jaké číslo na dresu budete mít v týmu Vervy?
„V extralize hraji celou dobu s číslem 67, tak snad ho budu moci mít i tady. Ještě jsme se o tom nebavili.“

Jste rodákem z Písku. Na co byste tam pozval třeba turistu či fanouška?
„Písek je pěkné, historické město. Pozval bych je třeba do Středověké krčmy, tuším, že tak se teď jmenuje. Je to opravdu hospoda jak za starých časů, i s chováním personálu. Tím je zajímavá.“

Pomáhá vám, že s další čerstvou akvizicí v týmu, brankářem Pavlem Kantorem, jste prošli v kariéře podobnou cestu, České Budějovice (Písek) – Hradec Králové?
„Ano, známe se z Českých Budějovic dobře už od žáků. Trochu nám to myslím usnadňuje aklimatizaci. Trávili jsme spolu teď víc času, měl jsem s kým jít na večeři a tak.“

Koho jste dosud znal z litvínovského kádru?
„Karla Pilaře z Hradce Králové, když tam hostoval ze Sparty. Jinak asi nikoho, jen od vidění. Pamatuju si Viktora Hübla, který v Budějovicích dřív hrál.“

Ještě 21. března jste v extralize nastupoval proti Litvínovu… Byly v kabině nějaké dozvuky jarního čtvrtfinále Litvínov – Hradec?
„Ani ne, snad jen trenéři prohodili na to téma pár slov, taky pan Kysela. Vesměs v tom smyslu, že jsme po vyrovnaném začátku měli pak navrch. Ale už jsme se k tomu moc nevraceli.“

Kde v Litvínově bydlíte? 
„Mám byt po Rosťovi Martynkovi, na Osadě, pět minut od zimáku, to je fajn. Byl jsem rád, protože přes internet jsem tady moc volných pěkných bytů nenašel. Všude je blízko, i pošta. Nejdřív jsem byl na ní na náměstí, tam bylo plno, tak v Janově, to jsem trochu koukal... A pak jsem zjistil, že ji mám kousek od domu. Všude je tady blízko, skoro všechno se dá dojít pěšky, to se mi docela zamlouvá.“

Jste tu sám?
„Ne, se snoubenkou. Máme před svatbou.“

Nevadilo jí stěhování? Sežene tu práci?
„V Hradci pracovala, ale tady zatím nebude, čekáme rodinu. Věděla delší dobu, že chci odejít, počítala s tím, takže nebyl problém.“

Co jste už stihl ve městě či v jeho okolí navštívit? Máte nějakého průvodce?
„Zatím ne, toho zařizování bylo v poslední době hodně. Ještě ani nemáme všechno z Hradce přestěhované, zařizujeme se. Ale chystáme se na procházky a výlety, okolí chceme poznat.“

Prakticky čtyři roky jste strávil v prvoligové Třebíči. Čemu vděčíte za to, že jste se nakonec prosadil v extralize?
„V Budějovicích to bylo tak nějak pořád stejné. Vždycky jsem trénoval s áčkem, ale pak mě poslali do první ligy. Třebíč mi dost pomohla. Dostával jsem tam od začátku hodně prostoru. Vydělal jsem pak na stěhování klubu z Budějovic do Hradce, začal jsem tam pravidelně hrát.“

Jaké bylo vaše působení v Hradci pod trenérem Kýhosem?
„To bylo asi nejlepší období. Vycházeli jsme výborně, věřil mi, to hráči vždycky pomůže. Dostal jsem i šanci v národním týmu, na podzim jsem si zahrál na finské Karjale. Předtím jsem nikdy v žádné reprezentaci nebyl, takže jsem si toho hodně vážil. Bylo pěkné stát na modré čáře a poslouchat českou hymnu. Pod panem Kýhosem jsem v Hradci podepsal víceletý kontrakt, ale pak bohužel u týmu skončil.“

Do národního týmu vás povolal trenér Josef Jandač. Sledujete nyní mužstvo na mistrovství světa? Co váš tip na konečné umístění?
„Měl jsem teď dost práce, navíc trénujeme, tak si hokej pouštím spíš až od osmi. Hra českého týmu je myslím dobrá. Můj tip? Myslím, že by z toho medaile mohla být…“