V týmu patříte spíše k lehčím hráčům. Jak zvládáte souboje se stokilovými obránci soupeře?
„Zatím myslím docela dobře. Snažím se z nich dostat spíš agresivitou a pohybem, než silou. A taky mám v lajně silově dobře vybavené kluky spoluhráče, Juriho a Ďolíka (Jurčík, Doležal, pozn. red.), kteří mi v tom pomáhají.“

Už vás někdo pořádně trefil tělem?
„Zatím ne. V Liberci jsem měl jednou namále. Dobře si mě najel Výtisk, to už vypadalo hodně špatně, ale podařilo se mi na poslední chvíli vyhnout. To by asi dost bolelo. Jednou to určitě přijde, ale to nevadí, patří to k hokeji.“

Číslo 81 jste si vybral sám?
„Ano, nějak k tomu přišlo. Něco tam bylo na výběr, myslel jsem si, že jako nováček si můžu vybírat jen z těch vypsaných čísel. Pak jsem se dozvěděl, že ne, číslo „81“ se mi ale zalíbilo, zvyknul jsem si na něj a tak si ho nechal i pro tuhle sezónu.“

Jaké je vaše oblíbené číslo?
„V juniorce jsem měl „88“, tady jsem v mužstvu mladý a nejde si vzít zabrané číslo. Ale jak říkám, „81“ je fajn, líbí se mi.“

Jste ze sportovní rodiny?
„Docela ano, i když nikdo sport vrcholově nedělal. Rodiče jsou sportovně založení, mamka hrála basket, teď chodí běhat a předcvičuje aerobic. Táta posiluje, je docela vymakaný, má jak se říká „hranu“… Mám taky mladší sestru, ta chodí na základku. Učí se anglicky a stejně jako mamka se věnuje aerobiku, cvičí v družstvu.“

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
„Asi druhé místo v republice s litvínovskou juniorkou. Už jsem za juniory hrál v dorostu a podílel se na třetím místu, ale medaili jsem tenkrát nedostal.“

V nejvyšší soutěži jste debutoval už v ročníku 2013/2014. Jaké jsou vzpomínky na to první a ve zmíněném ročníku vaše jediné utkání?
„Bylo to proti Varům, hráli jsme doma a tuším, že jsme vyhráli, jen už nevím kolik. Byl jsem před zápasem hodně nervózní, ale nakonec jsem to snad zvládnul docela dobře. Každopádně velká zkušenost a zážitek…“

Od koho jste dostal šanci?
„To už bylo od pánů Rulíka a Hořavy, po jejich příchodu k mužstvu. A taky děkuju trenérům juniorky Mrázkovi a Skuhrovcovi.“

Ke 4. únoru jste nastoupil celkem ke 24 zápasům v nejvyšší soutěži, na svou první branku zatím čekáte. Kdy k ní bylo nejblíž?
„My i přesto, že jsme čtvrtý útok, docela dost času odehrajeme v pásmu soupeře, vytváříme si dost šancí, i nějaké góly už jsme dali. Jen mě tam chybí štěstí, nějaká teč nebo zkrátka něco, aby mi to tam spadlo. Už se tam plácám bez gólu dost dlouho.“
(Pozn. red. V následném utkání v Brně vstřelila čtvrtá řada dva góly, Válek si připsal jednu asistenci).

Co slýcháte od trenérů, na čem byste měl zapracovat?
„Nejvíc asi na síle v nohou, posilovat je. Chodím teď každé ráno s Ondrou Ježkem (kondiční trenér, pozn. red.) do fitka na zimáku. Taky mi říkají, abych se víc tlačil do zakončení. Často hledám někoho na přihrávku místo toho, abych víc střílel.“

Dostane se Litvínov na dvanácté místo?
„Věřím, že ano, hra se teď myslím ohromně zvedla. V zápasech a je to vidět i na tréninku. Máme chuť a snažíme se to urvat. Mohlo by to vyjít už do konce základní části. Ani play off ještě není ztracené. Nenecháme to jen tak, chceme se o to porvat.“

Odkud pocházíte a kde bydlíte?
„Bydlím v Mostě, narodil jsem se tam. Na tréninky základny jsem jezdil do Litvínova, pak jsem zase trénoval v Mostě a od šesté třídy jsem opět tady, v Litvínově.“

Kde byste chtěl žít?
„Nevím, moc jsem o tom ještě nepřemýšlel. Nemám to vyhraněné. Líbí se mi jak příroda, tak i být ve městě. Jednou bych si chtěl zahrát v zahraničí, je mi celkem jedno kde. Jsem teď v kontaktu s Lukášem Horákem, který odešel do Grenoblu. Říkal mi, že je to pro něj dobrá zkušenost, jak kvůli jazyku, tak pro výkonnost.“

Co vás baví mimo hokej?
„Různé sporty, tenis, golf. Zájmy se mi hodně točí kolem sportu. Rád si přečtu i sportovní knížku, podívám se na film se sportovní tématikou. Co se týče hudby, mám rád spíš pohodovou. V kabině je to ale samozřejmě něco jiného…“