Hrál jste a studoval v Českých Budějovicích. Jak jste prožíval jejich nedávný boj o postup do extraligy?
„Baráž jsem sledoval jako takovou. Do Českých Budějovic jezdím za rodiči, takže Motor trochu víc, než ostatní, ale zas tak silně jsem to neprožíval. Návrat do extraligy bych jim ale určitě přál, už kvůli fanouškům a atmosféře, která tam při zápasech bývá.“

Vaším takovým prvním výrazným momentem domácí kariéry byl asi proměněný rozhodující samostatný nájezd ve čtvrtfinále play off 2008 s Karlovými Vary. Vybavíte si ho?
„Samozřejmě! Bylo to mé první play off. Měli jsme dobré mužstvo a dosáhli i pěkného umístění v základní části, ze kterého jsme do vyřazovací postoupili. Bohužel se nám ale před play off zranilo několik klíčových hráčů, snad pět, jestli si dobře pamatuju. Třeba Robert Reichel, Dan Branda, Jirka Šlégr a další co to táhli. Moc šancí jsme pak s Karlovými Vary neměli. Oni byli tehdy hodně silní, dokázali to nejdřív postupem do finále a rok na to titulem.“

Ve 24 letech jste odešel do Finska, ale už během roku jste se vrátil.
„Zkušenost to pro mě byla výborná, i když jsem tam byl jen půl sezóny. Otevřelo mi to víc oči v přístupu k hokeji, profesionalitě okolo a v podobných věcech. Do budoucna mi to dalo hodně.“

Hlavní důvod vašeho návratu? Asi jste si představoval víc času na ledě.
„Dá se to tak říct. Měl jsem nějaké neshody s finským trenérem, i v osobní rovině, ale už bych se k tomu nechtěl vracet, nemá to smysl. Rozhodl jsem pak proto nelámat to přes koleno a vrátit se.“

Dva roky (2014 až 2016) jste působil v Bělorusku. Co to ve vás zanechalo, jaká je to země?
„Co se týče zázemí kolem hokeje, bylo na vysoké úrovni. Takové podmínky má u nás jen pár mužstev. K herní úrovni: Minsk hrál letos Ligu mistrů a dostal se tuším do čtvrtfinále, to není špatné a o něčem to svědčí. Liga trochu trpí financemi, stabilní z tohoto pohledu je tak pět-šest mužstev. Ty jsou srovnatelné s naší soutěží, zbytek je o něco slabší.“

Podmínky pro hokej a pro život?
„Nejsou vůbec špatné. Vše co potřebujete, koupíte, je to srovnatelné s námi. Bydlení se dalo sehnat také velmi solidní, my jsme bydleli v novém bytě 1+3. Nemohli jsme si stěžovat, všechno bylo normální.“

V roce 2016 jste s klubem Junosť Minsk získal mistrovský titul. Jaké byly oslavy?
„Tak velké jako tady v Litvínově ne, ale užili jsme si to taky. Každé prvenství je cenné samo o sobě. Já jsem asi po týdnu odletěl do Čech a za měsíc se vrátil zpátky, na oslavu v hotelu, v oblecích, kde bylo vedení ligy, celý klub, proběhla recepce, ocenění a podobně. Tam jsme i dostávali medaile.“

Byli s vámi další cizinci v týmu? Sblížil jste se s někým?
„První rok tam byl se mnou Slovák Lušňák. Zmínil bych Protasenju, co teď hrál v Jihlavě. To je sice Bělorus, ale už snad od páté třídy žil v Čechách, takže náš jazyk ovládal výborně. Pak tam byl jeden Kanaďan, pak zase přišli nějací Ukrajinci, vždycky tam někdo ze zahraničí byl.“

Před rokem jste se vrátil do Litvínova. Jak jste byl spokojen s minulou sezónou?
„Myslím, že s minulým rokem byli tak nějak spokojení všichni. Kdyby se takhle dařilo každý rok, byli bychom rádi my hráči i všichni ostatní. Až na ten závěr. Herní projev jsme měli dobrý prakticky celou sezónu, bohužel se nám ji nepovedlo lépe zakončit s Hradcem. Play off nám nevyšlo.“

Jaké jste měl vysvětlení?
„Ani nevím… Doma jsme je tlačili, ale neproměnili šance. Na jeden gól se těžko vyhrává. Oni dobře a urputně bránili prakticky celých šedesát minut, neprosadili jsme se.“

Zdá se, že vaše sestava druhého útoku s bratry Hanzlovými si sedla…
„Celou sezónu jsme měli docela vyrovnanou, neměli jsme výkyvy, že bychom nějak delší dobu hráli špatně. Hrálo se mi s nimi dobře. Oba bráchové jsou šikovní na puku, nezbavují se ho a snaží se hrát hokej, to mi vyhovovalo. Robin je navíc výborný na buly, získávali jsme tak hodně puků.“

Sledoval jste jeho působení v reprezentaci?
„Abych se přiznal, tak z časových důvodů tolik ne, ale fandím mu. Nominaci si podle mého zasloužil, přál jsem mu to. Je pracovitý kluk, už po sezóně 2014/2015 kdy vyhrál bodování play off, bylo s podivem, že šanci v nároďáku nedostal.“

Nyní polykáte tréninkové dávky letní přípravy. Jak trénujete a je to pro vás nejtěžší období sezóny?
„Trénujeme podle toho, co nám naordinuje kondiční trenér... (úsměv). Myslím si, že to dělá dobře, jak ukázala i minulá sezóna, na kterou jsme byli fyzicky dobře připravení. První týden-dva byly takové volnější, aby se tělo dalo dohromady po té pauze a trochu se zatáhlo. Uvidíme teď, jak to bude dál.“

Trénujete raději v kolektivu?
„Dřív to s týmem nebylo úplně ono, teď už je to jiné. Když jsem jako 19-20-letý do mužstva přišel, hodně jsme běhali dlouhé tratě a jezdili štreky na kole po horách. Teď postupně všechna mužstva změnila model, zavedla kondiční trenéry, příprava je moderní, kvalitnější bych řekl. Tréninky jsou vesměs kratší a intenzivnější, do síly. Škoda že tento trend nezačal dřív.“

Na závěr – co vaše dovolená?
„Po sezóně jsme s manželkou Stanislavou, která je z Litvínova, a s rodinou, stihli jen na týden navštívit mé rodiče v Budějovicích. Co budeme dělat v červenci zatím nevíme, ale možná pojedeme po Čechách. Máme krásnou zemi, tak proč zase něco nepoznat.“