Na Zimním stadiónu Ivana Hlinky bude navždy zapsán pod trefou, znamenající premiérový žlutočerný titul: František Lukeš (narozen 25. září 1982).

Pocházíte z Kadaně, kde stále žijete. Odhadnete, kolik lidí odtud vám aktivně fandí?
„To fakt nevím, ale strašně moc… Jsem kadaňský rodák, jsou jich desítky, stovky? Spíš asi stovky, nespočítám to. Tu mistrovskou sezónu bylo celé město na nohou a fandili nám. Psali mi, ať to vyjde.
Jinak je Kadaň rozdělená, řekl bych, že jedna půlka fandí Litvínovu a druhá Chomutovu.“

Viktor Hübl pokračuje v Litvínově. Jak moc jste tuhle zprávu očekával?
„Bavili jsme se o tom, zda podepíše. Jsem rád, že tu zůstane a že budeme moci dál hrát spolu. Přece jen už jsme na sebe za ta léta zvyklí a je fajn, že můžeme takhle pokračovat.“

Poslední sezóny byly v Litvínově jako na houpačce. V roce 2014 play out, rok na to titul, pak baráž a posledně páté místo. Teď by se zrovna hodilo tu houpačku zastavit…
„Samozřejmě, od toho s trenéry děláme tu práci celé jaro a léto. Dvanáct týdnů se snažíme připravit tak, aby to nedopadlo špatně a došli jsme dál, přes čtvrtfinále. Proto trénujeme.“

V čem je letošní letní příprava jiná než ty přechozí?
„Už tím, že je delší o čtyři týdny. Ondra Ježek a Radim Rulík to připravili, trénujeme víc sílu v posilovně, ale jedeme jen jednu fázi. To se dá, je dost prostoru i pro odpočinek. Zpestřením je to, že chodíme i na led.“

Vítáte led už během letní přípravy?
„Já jsem pro spíš si v létě od ledu odpočinout, ale nevadí mi to. Jak říkám, je to spíš zpestření, hrajeme i na „na dvě“, není to taková makačka jako potom těsně před sezónou.“

Co zdravíčko, slouží?
„Všechno trochu bolí, ale když je letní příprava, musí to bolet! Sil pomalu ubývá, už taky jedeme jedenáctý týden. Pak bude ale dost času na regeneraci. Odpočineme si a vlítneme na to na ledě naplno.
Já se jinak cítím líp než loni a předloni. Najel jsem na jinou stravu, zdravou výživu. Nechal jsem si sestavit jídelníček a zhubnul pět kilo. Je to znát.
Pomáhají nám také „pásy“ od Ondry Ježka, něco jako sporttestry. Indikují únavu a momentální fyzický stav. Zjistí se podle nich, jak jste na tom v tu chvíli a naordinuje se pak změna zatížení, třeba 20 minut kolo a tak.“

Jak zapadli do kabiny noví hráči, Kantor, Dietz?
„Výborně. Se Standou se bavíme, Kanty je také v pohodě. V Litvínově ale myslím nikdy neměli noví hráči problém zapadnout do party.“

Na co se v nové sezóně – ať už letos nebo obecně – nejvíc těšíte?
„Každý se asi těší hlavně na extraligu, já také. Nikoho trénování nebaví tolik, jako zápasy. “

Vždycky vás zdobila tvrdá střela. Jak a kdy pracujete na jejím udržení, vylepšování?
„Občas ano, i teď v létě. Na tom je potřeba pracovat vlastně stále. Přes léto ruce něco trochu zapomenou, míchání s pukem, střelu a tak, vyjdou ze cviku. Já jsem doma synovi postavil malé hřiště, tak tam střelbu trénuju. A s kamarádem kondičním trenérem jsem si někdy dával k tréninkům v Litvínově druhou fázi, na břicho a podobně. “

Každému střelci utkví nějaký gól déle v paměti. Jaké vám, kromě těch 23. dubna 2015 v Třinci?
„Těm gólům v Třinci se asi nic nevyrovná, byly nejdůležitější v mé kariéře, protože rozhodly o titulu. Svých gólů si pamatuju hodně, ale dal jsem jich moc… (úsměv). Tak důležité jako ty v sedmém zápase finále však asi žádné jiné nebyly.“

Kuriózní byl jeden váš gól v Hradci v minulé sezóně. Gól, který jste vlastně nedal… Byl vlastní do prázdné klece při signalizovaném vyloučení, ale vy jste byl poslední z týmu, kdo se dotkl puku, tak vám byl podle pravidel připsán…
„Tak to už si ani moc nepamatuju. Pěkná náhoda, dát si takového vlastence! Měli jsme štěstí. Nezáleží už pak na tom, komu se gól napíše.“

Blížíte se konci letní přípravy, skončí příští týden. Kam se chystáte na dovolenou?
„Ještě nevím. Asi pojedeme autem po Čechách a do Vídně, do Prátru. Kvůli malému Frantovi, přizpůsobíme se mu.“